Milovala jsem tě. Pořád tě miluju ♥


více méně jsem jednoho dědu nepoznala vůbec, protože mu ti komouši nedovolili nový ledviny a druhého si moc nepamatuju, protože umřel brzo potom co sem se naučila chodit. je mi líto, že jsem nepoznala žádného dědu, však zase jsem ho neztratila jako ty:(
přesně, neumím se šťastně zamilovávat jako ve filmech
Je to smutné. Náš děda umřel, v květnu to bude rok. Brácha na něj byl šíleně fixovaný, protože to byl pro něj člověk, který mu dovolil řezat s pilou, i když mu to mamka zakázala. Do dneška pláče po nocích a říká, jak se mu stýská. Já jsem k dědovi šíleně vzhlížela a dneska si vyčítám, že jsem ho nechodila častěji obejmout a říct mu, jak ho mám ráda.. :'(
Já to mám podobně.. před rokem a půl děda umřel a stále to bolí. Pokaždé, když si na něj vzpomenu, vidím ho a vidím nás, jak jsme společně sázeli různou zeleninu, chodili na procházky s Nukánkem, který tu již také není.. ach jo. Ale nevěřím v to, že všechno jednou přebolí.. :((
ach ne.... prý je štěstí, že je ještě mám. Ale co ten každodenej strach, že o ně přijdu?
Mě také před pár měsíci umřel děda. Snažila jsem se dělat, jakože mi to vůbec nevadí a nic to semnou neudělalo, ale to jsem si jen nalhávala sama před sebou. Pravda, že jsem na svýho dědu hodně nadávala, protože jeho vnoučata moc nezajímali, ale byl to prostě děda. Úplně jsi mi ho tímhle článkem připoměla.
Krásně napsané a smutné. Mě umřela před 2rokama prababička. Strávila jsem s ní dětství... nikdy na ni nezapomenu... ztráta člověka, na kterém ti moc záleží moc bolí..:(
:((( Krásně smutný článek
Děda určitě ví, že ti moc chybí, pořád je s tebou..
Vím, co je to ztratit někoho hodně blízkého... tetu a nejlepšího přítele... Bolí každá vzpomínka. Říkáš, kdyby tu teď byl/a se mnou... Kdyby.. všechno by bylo jinak. A při tom všem přemýšlení Ti vytryskne slza a za ní další a další...
Nikdy to nepřestane bolet, ale najde se člověk, co ti pomůže tu bolest překonat ![]()
Z tohohle článku mám slzy na krajíčku , vážně :( moc mě to mrzí , ani si neumím představit , že by mi zemřel někdo blízký . Ale i když ti moc chybí , on na tebe jednou bude čekat :) celou dobu , tam nahoře , v nebi . Vím že to zní jako klišé , ale studovala jsem pár článků a co znám z vyprávění . Smrt je prý krásná , lidé co zažili klinickou smrt se dostali na místo , které podle nich vypadalo jako ráj . Že to není nic srovnatelného s tímhle světem , že je to něco , po čem se už opravdové smrti nebojí . I když je těžké to překonat , určitě se na tebe dívá ze shora a až jednou příjde tvůj čas , třeba i za 60 let , on tam bude :)
Jinak děkuji Ti moc , neříkala ♥
to musí být pro tebe hrozné, že? docela blbá otázka.. já jsem svoje dědy nikdy nepotkala. všichni zemřeli dříve, než jsem se narodila. a když jsem se narodila, tak mi zůstal už jen jeden děda. a to ani nebyl můj děda. říkala jsem mu děda, ale byl to takový "adoptivní děda". pamatuju si,jak jsem byla u své "adoptivní" babi a těšila jsem se, že uvidím konečně svého jediného dědu,který ještě žije. byly mi tehdy čtyři nebo pět let.a moje babi mi řekla, že děda je někde v divadle a má tam práci. a tak jsem si hrála s babi. a když jsme se celá rodina pak loučila s babi, potkala jsem cestou po schodech nějakého pána. táta ho pozdravil a říkal mu tati. a já jsem mu jenom zamávala a šla jsem dál. nevěděla jsem,že je to děda. a pak o rok později děda umřel. a jedinou vzpomínku mám jen tuhle. a jeho fotku. a babi,která mi ho ráda připomíná:)
každopádně je mi to moc líto:/
Jo, pamatuju si, jak jsi psala, že děda umřel. :( Fotky jsou zvláštní, já když se dívám na fotky s hezkejma vzpomínkama, jakobych se k nim vrátila v čase :) Krásná písnička, mimochodem