Září 2010

Hey hey baby (oh ah) I wanna know if you'll be my girl. Hey baby (oh ah) I wanna know if you'll be my girl. When I saw you walking down the street I said ,,That's the kind of girl I'd like to meet. She's so pretty, looks fine. I'm gonna make her mine.

26. září 2010 v 18:32 | J E A L O U S |  My Lovely Life

Kto ochutnal bozk a nezoberie všetko, zaslúži, aby stratil aj to, čo získal.

Croatia. Rodinná dovolená. Tož to mě poser, fakt. . .

Úterý, 14., večer. Balení. Hádky. Zalomený klíč ve střešním boxu. Druhý klíč zlomen při pokusu dostat ho ven. Už sem myslela, že neodjedem. Noční cesta přes Rakousko a Slovinsko. Celou dobu hrála Špinarka /ouf !/ a já celou dobu spala.

Středa, 15. Jízda přes Chorvatsko. Jezení řízků u trajektu (upřímně nemám ráda řízky). Trajekt. 70 km do M. Lošinju. Mali Lošinj. Staří známí (jsme tu už potřetí :/). Vybalování. Pěkně ledová voda v moři. Procházka do přístavu.

Čtvrtek, 16. Hádka; už nevím důvod. Ledové moře. Přístav. Večeře v nějaké luxusní restauraci Baracuda. Trapas týdne*

Pátek, 17. Prší a je zataženo. Výlet do Veli Lošinju. Sbírání kaštanů. Oběd v restauraci u moře. Těstoviny s plody moře a kakao (:D). Večerní hraní karet. Poker, Sedma, Oko bere, Ferbl nebo co třeba Černý Petr ? (jsem to ale karbaník :D)

Sobota, 18. Spaní do 10-ti hodin. Pozdní oběd. Odpolední siesta; aspoň je vidětm že mi nevadí dlouho spát. Tenis. Začalo lít jako z konve.

Neděle, 19. Chčije a chčije. Jó, abych nezapomněla - chčije ! S mamkou ve městě, nakoupení pohledů. /Guess who's thinking of you ? ♥ and donkey/. Vypsání pohledů. Odpoledne znova město, poslání pohledů. Zjištění, že v tomhle odstavci se slovo "pohled" vyskytuje nějak často a že obchod se suvenýry je zrušen. . .

Pondělí, 20. Ráno tenis. Teda spíš v poledne. Odpoledne u moře. Po bouřce zase ledová voda. Pro změnu, žeano. Večer - kolečkové brusle v přístavu (bráchovi porostla noha; teď má moje brusle a já jeho). Plno Čechů. Mávání Terezce na Online kameru. Booooooooží :) Fresh orange juice za 20 kun.


Úterý, 21. Koupení 2 tenisových raket (mamá et papá) od podivného týpka, který mluvil anglicky dost mizerně. Za 300 kun i s obaly, fajn. Tenis. Koupání v moři. Lovení chobotnic. 1 chycena. Večer karty. Zase.

Středa, 22. Výlet s "panem domácím" na  ostrov Susak. Prý že "ostrov vína. Cha, cha. Všude samá tráva, co vypadá jako konopí se stvoly od bambusu, 30 obyvatel, ulice MARIHUANA a hotel GRCAT. Jó, ti lepší, no :D Trapas týdne č.2**. Večer rekord. Brácha si dal do pusy 8 lžiček müsli, později to zvýšil na 15 /Kláro, pokud se budeš tak debilně chlamat, tak padej spát !/

Čtvrtek, 23. Koupání na novém místě - zátoka Zabodarski. Celkem teplá voda (studená) a 3 ulovené chobotnice (ulovil je papá, protože mě se zvedal žaludek z toho, když se na mě ta chobotnice přilepila přísavkama a jednou jsem se až rozbrečela, jak sem se lekla).

Pátek, 24. Hodinové hledání místa na koupání - všude vlny jako prase a vítr. Nakonec sme skončili na Valdarce. Do vody nešel nikdo. Pak tenis. Hrát ho prakticky neumím, ale strašně mě baví. Večer posezení s našimi domácími.

Sobota, 25. Chčije. Papá dělal snídani. Hemenex, jako každý rok. Ale chutnal skvěle. Potom balení věcí. Celodenní. Mezitím sem si teda ještě četla. Odjezd domů - 18:45. Vím, že sme v autě poslouchali Lenku Filipovou (Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal <3 - moje zamilovaná), Lucii (Kousnu hloubš a zlíbám tě celou. . .) a nebo třeba Elán (Ale ja som len úplně normálny cvok. . .). A pak už nějak nevím; tuhle cestu jsem ale nějak nemohla moc spát. Nevím proč.

Neděle, 26., brzo ráno. Ve 4 hodiny ráno na rakouských záchodech - vzhled: dost hrůza. Ve VM jsem si vytáhla sešity zpod keře před Janiččiným domem, protože ona dneska odletěla do New Yorku. Domů jsme přijeli asi v 8.

*TRAPAS TÝDNE Č.1*
U záchodových dveří byla místo kliky taková koule. Mně nějak nedošlo, jak se to otevírá a tak jsem s ní asi minutu kroutila. Načež mi přišel nějaký pán od vedlejšího stolu, kde ze mě měli druhé Vánoce a smáli se mi na celé kolo, pomoct. Kouli potáhl doleva. No jó, já sem si říkala, na co tam je ta šipka. . .

*TRAPAS TÝDNE Č.2*
Stáli jsme na takovém "skoseném betonu" vstupu do moře. Zkopla jsem si z nohy botu, a když sem si ji obouvala, šlápla jsem na nějaké chaluhy či co to bylo (řádně slizké !), podjelo mi to a já po prdeli dojela až do vody. Před zraky celé venkovní restaurace, kde se mi začali všichni smát a nějaký borec mi i zatleskal. Navíc, jak sem seděla na tom kluzkém, tak mi to furt podjíždělo a nemohla jsem si stoupnout. Další ovace z řad diváků restaurace. Ouha ! Z asi 20-ti hostů byly 2/3 Češi. Se stane. . .

SHRNUTÍ DOVOLENÉ

Knihy. Tajná láska od Lanczové. Už z principu si ty knížky půjčuju, rozesmějou dokonale. Autorka musí mít o životě zkreslené představy. Tajná zahrada lásky od P.Szalajové. Dost blbost. Sádlonoška od nějaké Anny *a příjmení nevím*. Mamčina knížka, u některých částí jsem slzela smíchy. Vřele doporučuju. Obchodník se smrtí od Hugh Laurieho (Dr. House). Stále tu knížku čtu, je hodně dobrá, ale mám pocit, že spoustu věcí jsem tam nezachápala. LOLITA od Vladimira Nabokova. Knížka s tak strašně nezáživnými pasážemi, že by až jeden nevěřil. Ale já taky nevěřím tomu, kolik mi toho ta kniha dala do života. Neskutečně živý příběh, který mě rozbrečel. Zamilované francouzské úryvky. Changeons de vie, ma Carmen, allons vivre quelque part oú nous ne serons jamais séparés <3 (Změňme život, má Carmen, pojďme žít někam, kde už nás nic nerozdělí). Ano, to je jedna z knih, které si budu v dospělosti přát mít ve své knihovně.

Ryby. Jedla jsem tak 10 druhů ryb, chobotnice, olihně, kalamáry, mušle krevety. Zjistila jsem, jak se jí langusta - a s kleštičkama je to dost o hubu.

Hádky. Kvůli maličkostem. Zase nenechala teplou vodu. Neumíš ten chleba nakrájet rovně ? Blbá kráva. Pitomá blbá kráva. Debilní pitomá blbá kráva. Nikdo tě nebude mít rád (neměl a nemá !) a zůstaneš na ocet, abys věděla, ty náno namyšlená. Tak ať !

Hodiny prosezené nad müsli, strávené vyjídáním čokolády, zbytek mi strašně nechutnal. Ztracená čelenka, kterou jsem za 2 dny našla. Na pláži ! Mám nechutně světlé vlasy od moře a na opsání asi 10 sešitů. Tak já si žiju.

Kurva, dala bych si cígo. Ne, nedala :)


Just gonna stand there and watch me burn, but that's alright because I like the way it hurts. Just gonna stand there and hear me cry, but that's alright because I love the way you lie. You ever love somebody so much you can barely breathe ?

8. září 2010 v 20:25 | J E A L O U S |  My Lovely Life
lady-clare.blog.cz
Beznaděj tě nesrazí na kolena, ale rovnou na zem.

Než se pustím do vykládání, toho, co dělám a jak se mám aktuálně, měla bych napsat ještě jednu srpnovou věc. Naše stanování. Teda spíš "stanování".

Byli jsme domluvení 4 - já, Janča, Ondra a Ríša, že budeme stanovat poslední víkend v srpnu, z pátka na sobotu, 27.8 - 28.8. Jenže rodiče od R. měli nějaký problém, takže jsme teda museli být na louce vedle jejich domu, kdyby bylo pěkně, což nebylo. Nad garáží mají takovou místnost, kde jsme teda roztáhli spacáky a byli šťastní.

K R. jsme dorazili asi v 6. O. donesl vodní dýmku, ferneta a nějaké chilli pití, J. pak bonbony a tak, já džusy, chipsy a velkou Milku a u R. jsme vybrakovali skříňku se sladkým (čokolády, bonbony, . . etc.) :D Protože u R. nebyl nikdo doma, tak sme si udělali kafe, při čemž jsme se nasmáli. Kávovar nám místo 2 udělal 3, což jsme teda nikdo nezachápali proč. Pak jsme všichni sedli na gauč a že se podíváme na horor. Tak Krvavý Valentýn. No doprdeleeee. Dívala jsem se asi tak půl hodiny, ale i tak. Nějaký borec tam co 10 let na Valentýna chodil s krumpáčem, zabíjel nevinné lidi; byl tam záběr na člověka a on mu zezadu krumpáčem vypíchl oko. A nebo nějaké borce lopatou rozpůlil hlavu na 2 části. Ale pak takový výtlem, že "Vyfajči mi lopatu" (a ani nevím, kdo to řekl :D). A mimochodem, celé to umocňoval dojem, že mají televizi o úhlopříčce tak 1,5 metru a basy puštěné na plné koule. Když nás to přestalo bavit, tak jsme si tam pustili Barbie Girl, ale to byste museli slyšet. Pak Gumi méďu a další takové hity. Umírala jsem smíchy, když si to O. dával na Terkel má problém :D J. třeba při tancování vzala plnou hrst Nesquika a vyhodila to vzduchu. Nebo byla válka s gumovými medvídky !

Potom jsme už šli nahoru, do místnosti kde sme spali, roztáhli spacáky, nasypali plnou misku sladkého - a prý že se to nesní a za 2 hodiny už nebylo nic :D. J. rozlila pití, dělali jsme si srandu z krumpáčů co tam byly a zkoušeli si různé masky od R. Třeba měl masku z Pána prstenů, J. si ji nasadila na opak a prý "Mě to nejde nasadit" :D No moc fotek máme. Nebo víte, jak hopeři nosí na rameně to velké radio ? To tam taky měli, tak jsem ty dva s tím vyfotila. Teda. . nejdřív sem se musela vysmát, protože to se fakt nedalo :D Potom jsem vrtačkou zašroubovávala šroubek, třeba se mi to vůbec nepovedlo, ale co už. A tak že dáme tu šíšu.

Nachystali jsme to a sedli venku na lavičky. Zrovna bylo celkem pěkně, teplo a nepršelo. Řešili jsme věci, jako že je divné, když si kluci holí nohy (J. se to líbí :D) a O. holku, se kterou teda chodí-nechodí a takové. A ještě pořád padaly hvězdy ! Asi za hodinu a půl jsme šli zpátky dovnitř. Měli jsme ďábelský nápad, že se půjdem projít k lesu, ale to nám R. rodiče zakázali, tak až usnou, tak půjdem. Vevnitř jsme si nalili ten fernet s džusem (to je fakt největší sračka :D), protože vodka a jelzin, které měl mít R. nějak nebyli. O. říkal jeden (ne)sprostý vtip, najdete ho TADY. Podívejte se nejdřív na to video, ať víte o co go. A J. dobře zavalila. . .

O: A teď jde ten nadržený mravenec a vidí tu kraví K*. . .
J: Kozy ? :DDDDDDDDDDDDDD

Tož to my sme fakt lehli smíchy. Klasická blondýna. I když, ten úplný konec toho vtipu sem zas nezachápala já. Do půlnoci jsme seděli na schodech proti sobě, J. s O. a já s R. a kecali jsme. Už ani nevím co se řešilo, ale vypila jsem asi 4 sklenky toho ferneta s džusem, teda i 1 od R. ale tak nevadí :D Mysleli jsme si, že už R. rodiče spí, tak jsme chtěli jít k tomu lesu. Sešli jsme po schodech, které neuvěřitelně vrzaly, do garáže, když v tom R. volala mamka. Že jestli už spíme a že ona je na Internetu a já už nevím co všechno. Malinko nám zhatila plány, ale nevadí, aspoň nás nechytli. Tak jsme na schodech seděli ještě asi do 2 a šli jsme až pak. Kuuuuurňa :D To byl adrenalin, vyjít na cestu, když se vám rozsvítí automatické osvětlení, pak kus po chodníku, kde byl štěrk a celkem dost to šlo ve 2 ráno slyšet a ještě asi 50 metrů k louce.

Asi v půlce louky jsme si sedli do trávy a kdo by čekal, že bude úplně mokrá od rosy. Tož nevadí. Smáli jsme se pořád týpkovi s krumpáčem, který prý jde od lesa kopat Karotkovi bazén a že ten sem doplave potrubím a pak v tom bazéně postaví totem a takové pičoviny. Asi sme měli málo dost :D S J. sme se ještě vyčuraly a mezitím se O. schoval někde do trávy. Nesnáším, přímo nenávidím, když mě někdo lekne a on na mě tak strašně bafnul ! Asi to mám s něčím spojené z dětství, ale skoro pokaždé se rozbrečím. A ještě teď, když sem se mrtě bála a šla sem s J. a R. za ruku že. Pohodkaaaaaaaaaa :/

Když sme byli zpátky na pokojích, kluci nám udělali masáž ! Cha, celý večer, jak sem se smála, mě strašně bolelo rameno, no kdybych aspoň věděla z čeho :D Pak jsme už zalezli do spacáků a jakž takž spali. Na 2 karimatkách 4 lidi, pohoda. Probudila jsem se asi za hodinu, pořád se řešil ten krumpáč a ještě Kruh. R. mluvil o tom, jak se v tom filmu dívali na nějakou kazetu a museli ji někomu do 7 dnů dát, nebo by umřeli. A já, jak sem byla rozespaná, tak jsem asi myslela, že se R. díval na tu kazetu jak u něho spala J. s T. (a to se právě dívali na Kruh !) a tak sem se zeptala, komu tu kazetu dal ? Ti 3 se začali hrozně smát a prý že joke večera. Tak co, mi to nedošlo, no :D A pak už sme fakt spali. . .

Ráno se mi strašně chtělo na záchod a nechtěla jsem jít ven, protože už bylo světlo, tak sem vzbudila R., jak se dostanu k nim dovnitř. Musela jsem jít na 2x, jelikož napoprvé se mi nepovedly otevřít terasové dveře :D Pak sem zase usnula a všichni jsme vstávali asi v 10. Pobalili jsme věci, posnídali a valili domů. . .

A celé to bylo tak strašně dobré, že mi celou sobotu bylo blbě a mokré gatě od trávy mi uschly až asi v 8 ráno a asi tak. Ale ne, bylo to super ♥ fakt, miluju ty lidi.

Let's go all the way tonight. No regrets, just love. We can dance, until we die. You make me feel like I'm livin' a teenage dream. The way you turn me on. I can't sleep. Let's run away and don't ever look back.

5. září 2010 v 15:29 | J E A L O U S |  My Lovely Life
lady-clare.blog.cz
Je lepšie byť krásna, než múdra, pretože priemerný muž lepšie vidí, než myslí.

A tak jsem se v úterý 17.srpna asi tak v 7:50 ráno potkala s Terezkou, dojely jsme do VM a odtud už necelé 3 hodiny jely autobusem do dlouho očekávaného Brna. T. mi v buse usla na rameni a byla tak strašně roztomilá ♥

Když sme vytáhly tašky z busu, tak nám hned bylo jasné, že budeme mít velký problém. Byly tak trošku těžší a my měly jít asi tak půl kiláku pěšky. Lidi ve Vaňkovce na nás čuměli jak na dementy, ale co už. Když jsme došly na zastávku tramvaje, tak jsem zjistila, že je přesunutá ná úplně jiné místo, takže sme se táhly ještě úplně jinam :D K mojí tetě jsme dorazily úplně vyřízené. Poobědvaly jsme, částečně se vybalily a šly do města. T. si chtěla zajet do IKEY (pokud sem to napsal dobře :D) a koupit si deštník. Hledaly sme ho asi tak hodinu, stejně sme nenašly. Alespoň sme měly 3 čokolády (každá za 9 korun). Hned vedle IKEY je Avion, tak že ještě zajdem tam. Takový úplně mrtě mega velkýýýýýý. Cca asi 20 obchodů, z čehož tak 10 se spodním prádlem a Tesco. Alespoň to jsme prolezly, splašily krásné tepláky se srdíčkama ♥ (papá mi teď říká, že mám Večerníčkovské kalhoty, nevím jak na to přišel :D) a já si ještě koupila růžové oxfordky. T. pak ještě v CCC jako kdyby gladiátorky a pokud ještě něco, tak to už sem zapomněla.

Druhé ráno nás probudila moje 103-letá prababička, která jaksi vešla k nám do pokoje a trochu bouchala do všeho co měla kolem sebe :/ Co už. Nasnídaly jsme se a vyrazily do Vaňkovky provětrat peněženky. Nakoupily jsme si toho toliiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiik, že si to ani nepamatuju. Po Vaňkovce jsme šly ještě do města, protože tam taky jsou nějaké obchody. Nevím přesně, jestli to bylo tenhle den, ale když jsme seděly na lavičce, tak se nás nějaký kluk a holka od T-mobile ptali, jestli jim nevyplníme dotazník. Tak proč ne. Já sem za vyplnění dostala žvýkačku Mentos a vzorek odličovače od Nivea (:D) a T. simku, kde bylo 10 korun. Dobré že ? :D Přijely jsme zpátky k tetě, něco zdlábly a šly na Bílendu. Jakože normálně Bílá hora, ale odmalička tomu říkám Bílenda. No, nedošly jsme ani nahoru, jen sme si tam sedly na cestu a seděly a fotily a tak.

Třetí den jsem zjistila, že T. je neuvěřitelný spáč :D já, protože sem zvyklá chodit na 6 na brigádu, tak jsem se vzbudila asi o třičtvrtě na 9, ale T. byla ještě v 10 úplně tuhá. Sem si hrála na mobilu nějaké hry (tož chytání ryb, klasika :D). Tentokrát sme ani nesnídaly, jen se nachystaly, už ani nevím, jestli jsme měly oběd, a šly jsme opět na Bílendu. Nafotily jsme spoustu fotek, teda pokus byl o umělecké fotky, což se trochu nepovedlo, ale nevadí. Další v plánu byla Olympie. Tož zážitek ! V buse lidí jak na*sraných, ani se nedivím, když byl zadarmo že, a naproti nám seděla nějaká ženská s dcerou a ty se bavily o tom, že holka "prolezla už dvacet obchodů a viděla tak jedno tričko co si může koupit. . ." :D Asi trochu poznaly, že sme se smály jim. Ale ani se té holce nedivím, podle toho jak vypadala, že. My sme si koupily spoustu věcí, takže tohle asi chápat nemůžeme no.

V pátek ráno nám trochu stávkoval budík. Vstávaly sme asi v 10 a budík ukazoval úplně jiný čas. Nevadí :D Když už sme na té simce měly těch 10 korun, tak T. napsala večer 2 smsky kámošce. 3 koruny na simce. Tak zkusím, jak dlouho to vydrží, když se přes mobil připojím na Internet. Neheheeeeeeeeee :D Na FB jsme strávily asi třičtvrtě hodiny, načež se net vypl. Přišla nám SMS od T-mobile, že nám kvůli "nulovému kreditu zablokovali všechny služby". No, ale když sem se podívala, kolik je tam kredit, tak se ukázalo - 333.60 Kč. Chlamaly jsme se hodnou chvíli, tomu nulovému kreditu, no :DDDDDDDD Protože už sme neměly skoro co dělat, tak jsme ještě znova prolezly Vaňkovku, splašily spoustu doplňků a T. bílé návleky ;* a pak jsme se ještě šly projít po Brně. Sedly jsme si na Svoboďáku na lavičku, kdyby tam čirou náhodou byl někdo od T-mobile a chtěl vyplnit dotazník. Nějaký číšník se nás zeptal, jeslti nám nebude vadit, když nám bude kouřit pod nos, protože tam jsou takové ty "oboustranné lavičky". No tak že ne.

Seděly jsme tam asi půl hodiny, načež ten číšník přišel znova a zeptal se, proč tam sedíme tak smutně, jestli na někoho čekáme a jestli nás může pozvat na kafe. Tak kafe gratis, kdo by odmítl ♥ udělal nám latté a popravdě, tak hořkou kávu jsem v životě nepila :D On a nějaký jeho kámoš si tam s náma povídali, borci si mysleli, že je nám tak 13, a chlapi od vedlejšího stolu na nás furt čuměli. Pak nám řekl, ať si na FB napíšem Mirda Vopice, že to je jeden takový drsný borec :D No a asi tak po hodině smíchu jsme odtamtud nenápadně vypadly. Kdoví, co by za to latté chtěl, že. .  :D

Páteční večer jsme strávily na Bílendě. Fotky, smích, a to poslední slovo radši vynechám, ještě by ste si o nás mohli něco špatného myslet. Nějaký pán, který nás chtěl vyfotit nezachápal, že máme digitální foťák a tak si ho furt dával k oku a asi tak :) Pak na pokoji T. volala té kamarádce (K.) a říkala jí, že nás Mirda pozval na latté a ona že prý "Co ? Že vás potkal nahaté ?" :D Tak začal náš výtlemový večer. Nahrály jsme asi 9-ti minutové video, kde jsme shrnuly pobyt v Brně. Teda, on je tam slyšet asi jenom smích, ale nevadí. Pak jsme ještě K. psali smsky, no tož nezachápali byste to. Poprvé v životě jsem se smála asi tak 5 hodin v kuse. Ale jakým pičovinám ! :D Po tmě jsem šla na záchod, z přízemí do prvního patra, a že Teriiiii, vidím Samaru :D No a trošku mi jebalo, fakt.

V sobotu jsme pobalily věci, nachystaly se na cestu a obtěžkané taškama, které byly asi tak 2x těžší než na začátku týdne sme vyrazily na bus. Ještě nás pěkně zvládl zkontrolovat revizor, těsně před výstupem, nevěřil mi, že je mi 14 a prostě debil no :/ :D Přes Vaňkovku sme tašky táhly po zemi, trošku bufeti a každý na nás čuměl, ale pohoda. Pak jsme nasedly do busu a jely domů.

Vím, že tady budou asi poměrně dost velké sračky, ale jak sem neměla čas to napsat, tak spousta dojmů už nejak vyprchala a já musela vzpomínat co kdy bylo. No ale hlavní je to, že jsem domů přijela asi o 3 tisíce lehčí. . .