close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I still press your letters to my lips and cherish them in parts of me that savor every kiss. I couldn’t face a life without your light, But all of that was ripped apart when you refused to fight. So save your breath, I will not hear.

2. června 2010 v 22:06 | J E A L O U S |  My Lovely Life
lady-clare.blog.cz
Kdo ví, kolik slz je ukryto za jedním úsměvem. Kdo ví, kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti. . .

Stalo se toho tolik, co bych vám chtěla říct. Tolik věcí, které mi podrazily nohy a díky nimž vím, že je tady jen hodně málo těch, kterým na mě záleží. Ale musím začít s povídáním u soboty, abyste pochopili, o co tady jde. . .

Někdy minulý víkend jsem se s taťkovou kamarádkou (tetou) domluvila, jestli by mi na věneček neudělala nehty. Říkala že jo, že za 14 dnů o víkendu přijede. Ovšem věneček byl už tenhle týden v pondělí. Proto taťka říkal že mě k ní do Ostravy hodí v pátek, protože stejně jede za zákazníkem. V pátek nakonec nejel. Jeli jsme v sobotu. Speciálně kvůli těm nehtům. Fajn, teta mi udělala nádhernou francouzskou manikůru, nalepila mi na nehty kytičky a celé to přejela třpytkovým lakem na zpevnění ♥ krása. Taťka pak chtěl ať jí to zaplatím, ale když jsem jí dávala peníze řekla, že je nechce, že ji to uráží, že mi ty nehty udělala abych měla radost a nechce za ně peníze. Tak jsem si je tedy vzala zpátky. Při odchodu mi taťka přikázal, ať tam ty peníze prostě položím a jdu, ale když jsem je pokládala, teta se na mě tak škaredě podívala, takže jsem je tam prostě NEMOHLA nechat.

Aby to taťka neviděl, schovala jsem je, a když se mě v autě ptal, kde jsem je dala, řekla jsem že normálně na stůl. Doma jsem pak napsala tetě SMS, jestli by nemohla taťkovi říct (pokud se bude ptát), že sem jí ty peníze dala, a já bych je pak taťkovi dala zpátky do peněženky. Odepsala mi, že se jí moje hra nelíbí, taťkovi mám peníze dát osobně a vysvětlit mu to. Neměla jsem tolik odvahy udělat to večer a nechala jsem si to na ráno. Pěkně jsem si to naplánovala - až se vzbudím, tak si vlezu za ním do postele a řeknu mu to. Jenže když sem se vzbudila, už nebyl doma, ale v práci. Fajn, řeknu mu to pak. Při obědě se něco stalo.

Zeptala jsem se, jestli ho mám k té kadeřnici objednat taky, jestli by ho teda na ten můj věneček ostříhala. Řekl, že na žádný věneček nepůjde, protože mu jenom lžu. Teta mu tu SMS poslala. Takový podraz sem nečekala. Nevěřil mi, že jsem mu ty peníze opravdu chtěla vrátit, že čeká, kdy doma začnu krást peníze, že mi nikdy už nebude věřit a na nic mi už nikdy peníze nedá. Že zbytečně projel sedm stovek za benzín a já mu za to nejsem ani vděčná. Kdyby řekl, že se prostě nepojede, tak bych ty nehty oželela. Zas tak moc jsem je nepotřebovala. Završil to tím, že mi řekl, že mi dá číslo tetina účtu a já jí tam tu 500,- pošlu. Ze svého. Málem jsem dostala facku, když sem se zeptala, jak to mám asi udělat, když mi není 18 a neumím to. Celou dobu mlátil pěstí do stolu, na zem spadla sklenička, její obsah se vylil a rozbila se. Ano, samozřejmě, za to jsem mohla taky já. Pak v rychlosti poobědval a odešel.

Mamka v podstatě vůbec nevěděla o co tam šlo a tak jsem jí to pak vysvětlila. Ani ona mi nevěřila. Řekla jsem jí, že opravdu potěší, když víte, že vás nemá nikdo rád, dokonce ani vaši rodiče. Možná jsem čekala nějaké "Ale my tě máme rádi...", kterého jsem se nedočkala. Jen se beze slova otočila a odešla. A pak se divte, že jsem seděla dvě hodiny na gauči úplně v piči a brečela jako malá holka. Jaký je to pocit, když vás rodiče považují za lhářku a zlodějku a vůbec vám nevěří. . . Možná bych si zase něco vzala, kdyby mamka nebyla ve vedlejší místnosti. Musím s tím nadobro přestat, protože v zápětí toho lituju a není to k ničemu dobré. . .

Pondělní kadeřnici mi tedy zaplatila mamka, a peníze na účet poslala taky ona. Jsem jí tedy dlužná. Věneček byl skvělý, paní Alenka (nás učila tančit) se sice strašně přetvařovala, sál byl miniaturní a nechápu proč topili, když tam bylo strašné vedro, venku pršelo, ale užila jsem si to ♥ Bude se mi po těch pondělcích fakt stýskat. Jen strašně zamrzelo, jak holky tančily se svými tatínky, při garde pro rodiče a já seděla, protože jsem tam měla mamku s dědou, který tancovat nemohl kvůli špatným kloubům. Trošku nucený úsměv v tu chvíli. . .

Ale já si nestěžuju. Už jsem si zvykla. Aspoň doufám, že to už nebude horší. . .

21:36 - Volal mi taťka aby mě a bráchovi popřál dobrou noc, protože je už několik dní pořád v práci - ve dne v noci. Úděl podnikatele. Ale nemám z toho radost, rozbrečel mě. Proč takový není pořád, nevíte ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BAuu | Web | 2. června 2010 v 23:24 | Reagovat

Upřímně nevím, co na to napsat. Občas se takové věci stávají, myslím, že to od tvého taťky byla přehnaná reakce a možná si to pak uvědomil. Občas je i lepší se zbytečně nehádat a nechat to být, samo se to srovná. Nesmutni, bude dobře. :)

2 cheetah* | Web | 4. června 2010 v 9:28 | Reagovat

Ouch. Situácia nie až tak nenormálna, keď rodičia tak trochu bočia od svojich detí a myslia si o nich to, čo nie je pravda. Stáva sa to. A bolí to, pretože rodčov miluješ najviac aj vtedy, keď tvrdíš, že ich nenávidíš. Neboj :) Stavím sa, že už teraz je to lepšie. Výhoda mamky a ocka je tá, že oni sa skrátka nedokážu dlho hnevať! :)

3 Eddie | Web | 4. června 2010 v 15:09 | Reagovat

človek musí niečo pretrpieť, keď chce byť šťastný. Niekedy si myslím, že ty budeš šťastím lietať :)
Uvidíš, raz nájdeš dôvod a pochopenie pre rodinu a ich činy. Hovorím ako rodič, ale sama dúfam, že to tak je. Keby som si to nenahovárala, už by som sedela. Za mrežami.

4 Tréz. | Web | 5. června 2010 v 13:04 | Reagovat

Tak jsem zpátky, moc dlouho jsem nevydržela..
A jak to tak čtu, nemáš to doma lehký. Mně táta umřel a tak se ke měn máma snaží chovat hrozně hezky. Je hodně přísná, ale věří mi. Držím ti palce, ať všechno hezky zvládneš, věřím ti :)

5 Mish-ka | Web | 7. června 2010 v 18:12 | Reagovat

sluníčko, vím, je to ten nejhorší pocit, připadáš si na celym světě úplně sama a ti, které miluješ ze všech nejvíc se k tobě - na chvíli - otočí zády.. jenže ta chvíle je tak vražedně krutá.. : (

mám "podobnýho" taťku, když křičí, nenávidím ho a pak jednou za čas je hrozně milej a já si připadám, jako hrouná mrcha, že jsem si o něm myslela tak hrozný věci.. jenže pak zase křičí.. furt dokola.. jediná útěcha je můj věk, čím jsem starší tím víc mě běre na vědomí, jako člověka s vlastním názorem...

vy jste měli "velký" taneční? (my jsme měli před týdnem "mini"taneční - strašná sranda, zvlášť když chytneš kluka bez rytmu : D

určitě to bude lepší - z vlastní zkušenosti : ) : - *

6 Red. | Web | 8. června 2010 v 10:05 | Reagovat

to je mí líto, že to takhle dopadlo.. Ale uvidíš, že to zas bude dobrý. Každej někdy udělá nějakou chybičku, nebo se to alespoň jako chyba zdá ostatním. Nebuď z toho smutná.. vaši tě mají rádi :)
... a tancování, hm.. to mi taky chybí :) já chodila do tanečních 3 roky zpátky a moc jsem si to užila :) bylo to skvělé..

7 Red. | Web | 8. června 2010 v 10:06 | Reagovat

.... a že jsi na solo seděla :( vím, jaké to je. Já tátu ani neznám, nežije s námi.. Od malička jsme byla jen s mamkou, takže mi ani nechybí - nebo, nechybí.. Neni to tak heký to napsat. ale prostě jsem ho nepoznala, tak nevím co nemám... (takže na všechna sola jsme seděla taky :( i na maturáku)

8 Mish-ka | Web | 8. června 2010 v 15:47 | Reagovat

postupem času jsem se jím začala řídit : ) doporučuju : )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama