Červen 2010

lost message ♥

28. června 2010 v 22:36 | J E A L O U S |  Looks
Název: lost message ♥
Spokojenost: 99%
autor: dA


Další z těch úžasných od té úžasné^^

A pokud si přečtete i článek, který jsem sem hodila jako poslední vyjma tohoto looku, tak budete nejzlatější - TADY ;)


I'm not afraid, to say I love you anymore than I used to be, babe. I am scared to death to fall in love with you. And you're sweet like poison.

28. června 2010 v 22:30 | J E A L O U S |  My Lovely Life
lady-clare.blog.cz
Člověk, který nemyslí sám za sebe, nemyslí vůbec.

Miluju tyhle poslední dny školy, kdy se nic nedělá, chodí se na různé akce a je sranda. Například dneska, když jsme šli do Valašského muzea v přírodě.

Na nádraží jsem se potkala se ženama a šly jsme do školy. Tam se většina odpojila a já s J. jsme šly vykoumat, kde je sraz. Samozřejmě, sraz nebyl v 8 ve škole, ale v 9 u muzea. A my po tom gymplu lozíme jak šulini placatí. Aspoň sme zakřičeli na Bohuša z Vidče a šly na náměstí. Koupily jsme si velkou točenou zmrzku a já prohlásila, že jsem čekala, že ta "velká bude trochu menší", z čehož měla J. totální výtlem, a když sem jí připomněla, že mi ten jistý hoch mi říká "Čuňo", tak se smála snad půl hodiny.

U hotelu AGH jsme zahnuly do jiné ulice a ztratily se. Chápete to ? V Rožnově ! V Rožnově, který má 17 000 obyvatel a my jsme tam denně. Začala mi ta zmrzlina protékat spodem a J. se zeptala nějakého pána jak se do toho muzea dostaneme. Mezitím sem tam nějak šermovala s kapesníkem abych si utřela ruce a chytila si tu zmrzku a J. se pořád hrozně smála. Pak na nás ještě pokřikovali zedníci.

Zedník: "Je ta zmrzka dobrá ?"
J.: "Jo, je dobrá. . ."
Zedník: *něco nesrozumitelně zablekotal*
J.: "Co ?!"
K.: "Se říká prosím. . ." :DDDD

A tak jsme se pořád smály. Do muzea jsme nakonec došly ještě o 15 minut dřív. Pak přišla J. a K. a dělaly nějaký "drsný tanec". V muzeu J. prohlásila ještě "Ušo Plešo", ale jinak to bylo vcelku nezáživné. Seděly jsme a opalovaly se na lavičce před kostelíkem a když jsem řekla sprosté slovo, tak mě nějaký děda div nepřetáhl tím smetákem co s ním zametal. Do školy jsme přišly asi tak v 11, šly jsme na oběd, seděly na lavičkách před školou, čekaly na T. a pak s ní šly znova na oběd.

Kluci z gymplu měli koncert v tělocvičně, tak jsme se šly jako správné fanynky podívat. Celkově tam bylo asi 30 lidí, ale bylo to mrtě dobré ♥ Slova sice nešla za zvuku bicích moc slyšet, ale písničky od Green Day, Simple Plan nebo Sum 41 všichni známe, ne ? Pak ještě zahráli píseň o naší fyzikářko-matikářce, která je výstižná jako málokterý song a byl konec. Holky jsem pak ještě s muzikanty vyfotila a šlo se.

Další byla naplánovaná návštěva D., který si zlomil nohu. Z plánované "většiny třídy" nás šlo sice jen 8, ale i tak to bylo skvělé. V Albertu jsme mu koupili velkou karamelovou Milku, Tofiffee a pičo-bally (protože bez nich se nic neobejde) a vyrazili. D. byl rád že jsme ho navštívili a my taky, protože jsme si užili spoustu srandy a teď mě z toho věčného smíchu bolí břicho. Jo abych nezapomněla, všichni jsme se mu škrábli na sádru ;)

Zítra nám dávají vysvědčení. Bude se mi po tomhle všem o prázdninách stýskat. Tento školní rok uplynul jako voda; připadá mi to jako týden a ne jako 10 měsíců. Je to nedávno, co jsme se s D. smály klukovi, který nepoznal chuť alkoholu. Bylo to v září. Je to jako včera, co jsem s T. a J. vymýšlela vtipnou SMS pro jednoho kluka na narozeniny. Bylo to na začátku (nebo konci ?) února. Jak ten čas letí. S takovou budu za chvíli maturovat a asi se zblázním, pokud budu ty moje blázny muset opustit. Klidně si tvrďte, že nejsme dobrý kolektiv, ale já vám řeknu opak. Ano, jsou tam i takoví co nám to kazí, ale my víme svoje ♥

I don't remember the moment, I tried to forget. I lost myself, is it better not said. Now I’m closer to the edge. This never ending story. Paid for with pride and faith. We all fall short of glory lost in the sun. No, I'm not saying I’m sorry.

27. června 2010 v 16:48 | J E A L O U S |  My Lovely Life
lady-clare.blog.cz
Keby sme boli bez chýb, nespôsobilo by nám takú radosť odhaľovať chyby druhých.

Měli jsme skvělý školní týden. Filmy, flákání se a tak. Mohlo by to takhle být častěji. Některé filmy byly sice slabší, jako třeba Nezvratný osud 4, kde stále něco náhodou padalo a způsobilo to smrt nějakým lidem. Dívat se na to dalo, tedy až na některé scény, kdy letěla třeba useknutá hlava nebo rozmasakrované orgány. No, takže v podstatě blbost. Pak ještě Kdo hulí, ten umí. Už jsem to viděla, ale taky se mi to nějak dvakrát nelíbilo. První dobrý, hodně dobrý, film byl Ďábel nosí Pradu. Mám tenhle "holčičí" styl filmů ráda. Protože tam nejsou žádné krvavé scény a nic takového. Neříkám, že bych se nikdy nedívala na horory, ale na to se musíte dívat s těmi správnými lidmi ;)

Pak se odevzdávaly učebnice a rozdávaly se nové. Při tom jsem si trhla krásný trapas. Nesly jsme s L. učebnice z 1. do 4. patra. Ten den jsem měla kalhoty, které mi padají a navíc těžkou hromadu učebnic. A tak jsme šly a já kousek před 2. patrem zakopla, protože mi L. šlápla na papuči, skácela se k nohám jistým lidem ze 7.A8 a ještě mi některé učebnice spadly o patro níž. No co, se stane ;)

Ve středu jsem ani neráčila přijít do školy, protože jsem stejně jela ve 13 hodin do UH na rovnátka a tak bych "zbytečně projela 13 korun za autobus a těch pár pošahaných filmů za dopoledne klidně oželím, víš mami ?" Tak jsem si pěkně spala do 10, udělala si dobrou snídani, zušlechtila se a jeli sme. Cestou jsem se v autě na DVD dívala na Goyovy přízraky, ale asi ve třech čtvrtinách filmu se mi to seklo, takže se na to musím dodívat někde jinde. Cestou z UH jsme jeli do Zlína na nákupy. Koupila jsem si plavky - fialové s puntíky s New Yorkeru, v Tescu kraťasy a v Terranově ty zmiňované džíny. Sice jsou mi velké, víc jak o číslo, ale když ony jsou ták moc boží ♥ Se sníženým sedem a dole je guma, prostě nejvíc ááá ♥

Čtvrtek. Jsme rozděleni na dvě skupiny - hudebkáře a výtvarkáře. Hudebkářům jako obvykle poslední dvě hodiny odpadaly a nám ne a tak jsem psala mamce, jestli tam musím chodit. Řekla že ne, že mi to omluví. Fajn, byla jsem za třídní učitelkou i za výtvarkářkou, ale ani jedna tam nebyla. Nevadí, řeknu jim to zítra. Jenže. Když už jsem byla připravená, že odejdu z šatny, přišel tam zástupce ředitele, Žabák, a mě a oba Michaly seřval, jak si to jako představujeme nejít do VV, ani se nikomu neomluvit, a bla bla bla. Tak nás tam teda poslal a ještě volal mamce jednoho Michala. Chápete ? Já ne. Nejlepší bylo, když se mě zeptal, proč tam nejsem a já mu odpověděla, že "mi mamka ty poslední dvě hodiny omluví a teď jdu do ZUŠky", tak se na mě podíval a nechápavě odpověděl, "ať okamžitě švihám do třídy a on že se bude celé schody rozdýchávat z toho, co jsem mu řekla". Nechápu to. Jako kdybych řekla, že je piča největší :DDDD Taky jsem to pak řádně všem ve třídě řekla, Čokíta a spol. ze mě měly ještě srandu, ale jinak demence. Díky chlape, zkazil si mi odpoledne. . .

V pátek jsme se třídou jeli do Vigantic podívat se na daňky. Už ráno se mi nechtělo, protože bylo zataženo a pršelo, ale nakonec jsem teda jela. Stejně tak i G., která původně jet neměla, ale protože jí nešel Internet, tak změnila plány. V RpR jsme si v Lidlu koupily časopisy a piča-bally (takové bonbóny se sprostým názvem, na konec článku hodím fotku) a mohly jet. Celou dobu jsme se smály. Pak jsme řekly i T., že máme piča-bally a ona prý že "Co ? Piča bolí ?" :DD Dobře, puberta s námi už hodnou dobu necloumá. Daňci se nacházeli u nějaké myslivecké chaty, kam nás vedl jistý profesor z našeho gymplu. Měl krásného psa, vypadal jako vlk, prý husky, takového si pořídím ♥ ale další hlod padl. (K - jsem já :D)

K: "Ježiiiš, ten je krásný."
G: "Klári, ale to je pes, ne daněk" :DD

Blondýnka. Bez ní bych to určitě nepoznala. Daňky jsme viděli asi tři, nebo spíš jejich hlavy tak z dálky 30 metrů. No vzrůšo. Další dvě hodiny dobrovolníci stříleli ze vzduchovky, šprtky rozdělaly oheň, který se později hodil, protože nám byla zima, L. hrál na kytaru, kterou mu později ukořistila jedna s dvojčat K. a G. A hrálo se. Holky pak vymyslely, že budeme hrát jakože pro někoho. Tak pro třídní. "Tady je jedna písnička pro naši třídní profesorku - to je pro tebe, OLI !" z čehož bych výtlem jak sviňa. Věnovaly jsme jí Lásko má já stůňu. A pak ještě Babička Mary (Dědeček Morri) s obsazením našich milých spolužáků mužského rodu. Švandy kopec. G. a L. se chtělo na záchod. Fajn, tak za strom. K. šla stále s kytarou a hrála. No, to byste museli slyšet abyste pochopili tu pointu. "V Kolíně, v Kolíně, baba sere v dolině", "Hovno prdel sračka, to je naše značka; hovno prdel kamení, to je naše znamení." :DDD Jó, prý je to učí strejda. A tak byl celý výlet plný zpěvu, smíchu a dobré nálady :) Zpátky ve škole jsme pak hráli ještě fotbálek, G. zase valila a celé to bylo fajn. Ráno se mi nechtělo, ale nikdy bych nelitovala, že jsem šla. . .

Na sobotu ráno jsem byla s A. a J. domluvená, že půjdeme na kolečkové brusle na cyklostezku. Fajn, s A. jsem měla sraz 8.40 u zastávky a J. prý potkáme po cestě na cyklostezce. Dojeli jsme do Hrachovce a J. stále nikde. Za hrachoveckým mostem je ta cyklostezka jaksi nedodělaná, ale jak jsem to mohla vědět, že ? Pěkně jsem si na cestě najela, abych to neměla z kopečka tak prudké, ale pozdě jsem si všimla, že je tam bláto, šutry jak prase a štěrk. A. to ustál, ale já ne. Rozsekala jsem si koleno a sedřela celé stehno. Druhá noha je v pohodě, jen pár škrábanců a modřina. Pak mě ještě bolí rameno. Tož ale bolelo to jak čert. Rozbrečela jsem se, ale nejhorší bylo, že se ani nikde nedalo sejít k vodě abych si to opláchla. Tak jsem s krvavou nohou dojela do Valmezu, kolem jedoucí cyklisté na mě čuměli jak na svatý obrázek, když mi po noze stékaly pramínky krve, ale fajn. Ve VM u bazénu jsme zavolali J., která nám řekla, že jela úplně opačným směrem. Tak zase zpátky, cestou se mi udělaly dva puchýře jak Brno a noha mě začala kurevsky bolet. Ve Veselé jsem si nohu konečně umyla, J. byla tak hodná že mi s tím pomohla a jela jsem domů. Tohle byl příběh o tom, jak jsem J. a A. zkazila výlet. Ale jsem kráva, což o to. Mamka mi říkala, že bez chránčů a helmy nikam nejdu. Já že ne, že nejsem malá a jezdit na tom umím. Ani mobil jsem si nevzala, protože jsem ho neměla kam dát. Jak by se mi oboje hodilo ! Pipinka trošičku. Bárbína, která si nevezme helmu aby nevypadala jako debil. . .

Bolest při desinfekci byla neskutečná, křičela jsem, kousala se do ruky a brečela, ale přežila jsem. Dneska je to snad ještě horší. Rozleželo se mi to, řádně mi to nateklo a nemůžu skoro chodit, sedím jen na jedné straně zadku a celé je to strašně fáájn.

Ale znáš to J E A L O U S, za blbost se platí. . .


Kalendář Míši a Ríši - Gustík

26. června 2010 v 22:05 | J E A L O U S |  Mjůůzik

Po hodně dlouhé době jsem si zavzpomínala na staré dobré časy, pustila jsem si Gustíka a teď se budu smát ještě dvě hodiny. . . :DDDDD

. . .ale jak krásně nám tenkrát bylo ♥

You make me wanna die. I'll never be good enough. You make me wanna die and everything you love will burn up in the light. Every time I look inside your eyes - make me wanna die.

24. června 2010 v 21:02 | J E A L O U S |  My Lovely Life
lady-clare.blog.cz
Velký strach lze zakrýt odvahou.

Tak bych mohla napsat, že náš třídní výlet byl skvělý, všem se líbil, nic se nepokazilo a užili jsme si to na milion procent, ale to bych lhala. Jo, bylo to strašně moc boží, ale mohlo to být lepší. No co, snad příští rok ;)

Ve čtvrtek jsem vstávala o čtvrt na šest, do kufru ještě přihodila kosmetiku, pyžamo a kartáček na zuby a už jsme s N. šly na vlak. Cesta do Brna nám trvala asi 3,5 hodiny, které byly nasáklé dobrou náladou, pár fotkami a smíchem. V jednom vlaku s námi jel takový jistý muž; nejdřív spal a pak se na nás furt čuměl. Tak jsem ho s Dájou počastovala salvou smíchu.

K: Ten týpek na nás furt čumí.
D: Jo, a má dost velké péro . . . :DDD

Hlavně že vystupoval na stejné zastávce jak my a furt na nás házel takové vražedné pohledy. Pak jsme ještě vystrkovaly hlavu z okýnka, málem mě sejmul semafor, ale jinak v pohodě ;) V Brně jsme měli 10 MINUT (:D) rozchod na Zelném trhu, tak jsme s holkama proběhly Terranovu ve vedlejší ulici a pak jsme měli 1,5 hodinovou prohlídku centra Brna s nějakou paní z Informačního centra. U Petrova jsme stáli asi 15 minut, jelikož jsme tam byli kolem 11 hodiny, kdy pět minut jen odbíjely zvony. 198x, kdyby vás to čirou náhodou zajímalo. Vevnitř jsme koumaly varhany, kde byl jako autor napsaný nějaký Paštika, kterým jsme se taky na hodnou chvíli zabavily. Dvojčata Paštikovic. Paštikovic holky. Karolína a Lucie Paštikovy. No švandy kopec :D

Na oběd jsme zapadly do Mc Donalds, skočily jsme do drogerie koupit G. lepidlo na botu a oběhly pár obchodů na Náměstí svobody (?). Další hodinu jsme strávili v Technické herně. Bylo to sice asi pro menší děti, ale tak nikdy neuškodí být trochu menší, že. Pak kino a Kuky se vrací. Popravdě - byla to celkem blbost, s dost dobrýma hláškama a pěkným koncem. Hlavně když se smáli jen gympláci a ostatní návštěvníci na nás vrhali pohoršené pohledy.

Co budeme dělat ? - Vykouříme ho ! :DDD (to se smála i profesorka)
Bežte a natrhněte jim pytliky ! :DD (na konci traileru přiloženého na konci článku)

A pak jich bylo ještě moc, ale teď si na žádnou už nemůžu vzpomenout. Pak už jsme jeli do kempu Obora. Cesta byla velmi vyčerpávající, seděla jsem na kufru, nějaký dědek měl furt blbé kecy a jeli jsme s malými smrady. Tak já kdybych v jejich věku mluvila, tak dostanu přes hubu. Nechápu to. No, chatky byly opravdu stylové, minulá třída říkala, že tam prý jsou krysy. Ha, nebyly. Aspoň tak.

Pak se všechno rozjelo. Vytáhla se MOJE vodka, které jsem mimochodem dostala loka, ale detajl, pak N. SQUASH a prostě akce jak sviňa :) U nás v chatce nás bylo asi tak 15 (možná víc), až na ty "hodně slušné". Já s G. jsme klukům žehlily vlasy a nevěřily jsme, jak to některým mrtě sluší ♥ Jo, bylo to celkově docela dobré, ale tak nějak zamrzelo, když chlast došel a tak prý "Hm, už tu nic není, tak asi dem." Za tu vodku jsem měla slíbenou aspoň šíšu s klukama na vedlejší chatce, která se sice konala, ale dvě hodiny po večerce a to už jsem jaksi spala. Takže jsem z té celé akce měla prakticky houby, ale nevadí. Já a K. jsme to celé nějak nedaly, skoro bezdůvodně si rozmazaly řasenky (teda jen já, slečna K. nebyla namalovaná), ale ne, psát to nebudu. O. s T. pak ještě přišli na naši chatku, hrála se taková ta "líbací flaška", začínalo nás hodně, ale končilo nás asi 6. Ale oni dva byli strašně skvělí ♥ když ste v piči tak vám hodně spraví náladu, když ze sebe někdo udělá debila jen proto, aby vám pomohl. Díky, ale vy si to stejně číst nebudete. . .

Na třech postelích nás spalo 6. Skvělé že. Nevyspaly jsme se asi ani jedna, všechny sme se bály spát na kraji a chvílemi nám bylo strašné vedro a pak zase strašná kosa. Na půl 2 jsem byla domluvená s O., že dáme sraz na záchodech. Ovšem ty byly úplně na druhé straně kempu a mě by nikdo nedostal ani ven. Proto se mnou měla jít N., ale nakonec se přidala ještě K. a D. (myslím :D). Běžely jsme, protože bylo po večerce, pršelo a totálně jsme se zmáčely, vzaly to přes ta nejmokřejší místa a na záchodech si pak myly nohy, ale nikomu to nevadilo. Na záchodech jsme dlouho nevydrželi a zapadli zpět do svých chatek. Nikdo už ale nemohl usnout. Proto jsme chvílemi kecaly a chvíle se protáhly do několika hodin, kdy jsme asi o půl 4 ráno vytáhly Disko sušenky, protože jsme "jen pily a nic nejedly". No, nevím kdo pil, ale my asi ne ;)

Spát jsme šly asi v 5 a proto jsme při vstávání v 6 vypadaly celkem dost šíleně. Zkultivovaly jsme se, sbalily se a šly se třídou na "pěknou procházku kolem hradu Veveří", pak po nějaké stezce zpátky, kopřivy tam byly vyšší než já (ano, a to měřím jen 156 cm :D), po mokrém jehličí zpropadeným lesem a vyšli jsme úplně jinde než jsem čekala. Na pohodku. Pak už diskuze mezi T. a Julkou Kulkou :DDDDDDDDDDD a nákupy ve Vaňkovce ♥ no řeknete mi někdo, proč tam není H&M ? :/ Tak sem si alespoň koupila takovou čelenku s velkou černou mašlí z C&A ve stylu Sandry Leopardové ;) alespoň ta potěšila ;)

Cestou zpátky vlakem jsme se zase s Gabčou kácely smíchy. Venku šel nějaký borec s deštníkem a vůbec nepršelo, tak jsme se smály a pak ještě K., která si četla časák udělala takové "hehehe" hlubokým hlasem a ani nezvedla oči :D Né, to je moc divné, to nemůžete chápat jak sme se smály. A ještě jeden jistý z 5.A8 zakašlal a začal se dusit a další výtlem. Což mi ještě připomíná, že jsem parodovala fotoromán z TOP Dívky :D

Kluk: "No, mám cvičenou krysu, jmenuje se Bruno. Umí *hopskat, ale doufám, že se nebudeš montat* do jeho výchovy."
Holka: "Dobře no."

Né, slabší :D Teď už mi ani tak vtipné nepřijde. Ještě jsem někde řekla Alfa Omega, kde se to vůbec nehodilo, ale fajn ;) A tak jsme přijeli domů celí rozdrncaní z vlaku, ale relativně spokojení.


I'm feeling fine. I'm kissing all the boys and the girls. Someone call the doctor cause I lost my mind. Cause I'm doing things that I normally won't do. The old me's gone I feel brand new and if you don't like it fuck you !

13. června 2010 v 15:45 | J E A L O U S |  My Lovely Life
lady-clare.blog.cz
Optimista je ten, kdo přistoupí ráno k oknu a zajásá: "Dobré ráno, Pane Bože!" Pesimista je ten, kdo se ráno přišourá k oknu a zabručí: "Pane Bože, to už je zase ráno?"

Takže já jsem takový pesimistický optimista. Chvilku taková, chvilku maková. A tohle říká moje babička. . .

Včera jsem byla na skvělé narozeninové oslavě - Gabča slavila patnáctiny. Byla tam teda Gabča, já, Terka, Dajuš, Kája, Lucka, Evka, Nikča, Bojda, Mája + členové Gabčiny rodiny. Jely jsme do Kladerub. Jako obvykle jsem nestíhala a nevíc řešila problém, co si mám obléct, protože většinu věcí buď mamka hodila do pračky nebo byly na opak špinavé jak prase. Fajnové. Vlasy jsem si ani nežehlila, jen sem je stáhla do drdolu.

V Kladerubech jsme Gabču podarovaly dárky (Dajuš to ozvláštnila scénkou, že darovaný netbook nechala doma; nenechala ! :D), přiťukly si Jahodovým Bowle se 7% alkoholu a pak už valily ven. G. měla připravený nějaký úžasný ovocný salát (meloun, jahody, hroznové víno, ...), který byl opravdu skvělý ♥ Potom jsme už skoro všechny šly na trampolínu, Gabča vzala hadici a skoro hned jsme byly všechny mokré. Ale tak jsem se už hodně dlouho nenasmála. Protože je nejlepší, když je vás tam moc a odráží vás to pokaždé někam jinam. Pak jsme se namazaly krémem, slunily se na lehátcích, poslouchaly písničky, tancovaly, smály se a bylo to celé moooc dobré ♥

Povedlo se mi zlanařit Terezku ať si jde se mnou zahrát badminton, který nám dvěma mimochodem obzvláště šel :D pak jsem hrála ještě s Gabčou, se kterou nám to šlo ještě míň a nakonec ještě s Evkou (a to nám opravdu šel ! bez ironie). Nadlábly jsme se nějakýma dobrotama a pořád měly co dělat. A dokonce jsem se na tom sluníčku i opálila. Já ! Ta, která je i přes léto jako ředitelka vápenky.

Několikrát jsme ještě byly na trampolíně a pak sme šly s Dájou dovnitř. Jednomu Dájinému nabíječi jsme napsaly smsku "ČeKeJ v 8 pŘeD LaGuNoU, lOvÍsKhUjU tHě MoOc muckQy MucQ :* tY MoJe ŽeHlIČkO, dUšEnÁ šUnČiČkO, tY dLoUhAtÁnSkÁ tYčKo xP . . ." a strašně sme se tomu smály. A prý že "kouzelná sedačka", protože nám pořád lítaly oknem nějaké vzkazy a švandy kopec :DD Pak přišla ještě Evka a povídaly jsme si ;) A pak skoro se všema pily ještě nějaký 10% sekt, který chutnal úplně jako takové sladší Martini.

Trošku se to zvrtlo. Všechny holky tam teda mohly spát, jenom já, jako trapka největší, jsem musela jet domů. Přece jen jsem zkusila zavolat domů, jestli bych teda nemohla. Mamka říkala, že mohla, ale taťka nechtěl ani slyšet. Není mi 18, tak co budu někde trajdat. Co naplat, že nás Gabčina mamka pohlídá nestačilo. Rozbrečela jsem se jako malá holka. Ale když víš, že je někdo, kdo tě chytne za ruku, utře ti slzy a obejme tě když je ti hodně špatně. . .tak je všechno hned lepší ♥ přesně takhle to udělala Dája, Terezka a Gabča, kterým jsem byla moc vděčná.

Šly jsme znova na trampolínu, dělaly závody, kdo dýl vydrží odrážet se z nohou na zadek a zpátky na nohy. Bylo nás šest, vyhrála Gabča, já jsem byla čtvrtá. Potom jsme si vylezly na střechu stodoly. Nejdřív jen já s Dájou a přemýšlely jsme nad nesmrtelností brouka a krásnou okolní krajiny z asi 10-ti metrové (možá víc, mám hodně špatný odhad :DDD) výšky. Pak přišla Terka chytat signál, Evka a nakonec jsme tam byly všechny ♥ a jak kurde fajn nám bylo. . .

Pak už přijela mamka, chvíli byla s Gabčinou mamkou vevnitř, já s holkama, udělaly jsme fotku s dortem při křiku "Lagunáá"* a jela jsem domů. Strašně mě to zamrzelo, protože všechny tam spaly a já jela domů. Taky jsem to s mamkou celou dobu náležitě probírala. Přišla jsem na to, že je to vlastně kvůli mému chování. No, spíš maminka s tatínkem to tak vydedukovali . . .

Ale celé to bylo strašně skvělé, jsem ráda že jsem tam byla a musíme to někdy zopakovat ♥

* - Laguna je takový bordel tady v okolí :D

By the way. Ti co mě mají na FB, tak tam je krásné balonkové video ♥


And there's just no turning back, when your hearts under attack. Gonna give everything I have. It's my destiny. I will never say never! I will fight till forever! Whenever you knock me down, I will not stay on the ground.

10. června 2010 v 22:29 | J E A L O U S |  My Lovely Life
lady-clare.blog.cz
Přátelství spočívá ve výběru člověka, kterého jsme si zvolili pro jeho povahu a dali mu jednou provždy přednost.

A to jsem opravdu, ale OPRAVDU doufala, že mi ta skvělá nálada vydrží alespoň týden, ne-li dýl. Zase sem se ale tak šeredně spálila.

Možná by všechno bylo lepší bez matematiky a naší tělocvikářky. V matice jsem z písemky na nějakou konstrukci trojúhelníků podle množiny bodů dostala za 4. Skvělé, že ? Chtěla bych mít na vysvědčení z matematiky 2, ale ještě budeme psát velkou na rýsování (přinejlepším dostanu 3 a hůře) a ta 1, kterou jsem dneska jakože dostala z rýsování čtyřúhelníků to tak nějak nezachrání. Smůla no. A teď se dostaneme k tělocviku. Máme takovou "velmi milou paní profesorku, která nás skvěle naučila volejbal i všechno ostatní".

Asi před 14 dny jsme se dívaly na průpravná cvičení o volejbale a měli jsme je nakreslit (do tělocvičny se dostat nedalo, lilo jako z konve a nějak se opravuje střecha). Jenže malinko sabotáž, a tak jsme si vymysleli jména. Já jsem byla Gazela Gizela, Kája Vepřík Pepřík atd. No jo, jenže jsem se dneska podívala na internet, a z průpravných cvičení za 5. A asi tady nejde o to, že je mám všechny nakresleny správně. Zajímavé, že Julča a Kiki mají 1. . .Pak mi dala ještě 3 z aktivity v hodinách TV (s maximálním koeficientem - hodnotou známky) a 3 za odbíjení spodem, které jsme jakože trénovaly, ale nikomu neřekla, že to budeme dělat na známky. To se pak můžete snažit jak chcete. Asi za ní zajdu. Nechci nějakou posranou dvojku z těláku, když kotoul do zadu zvládnu a ty její blbosti taky. . . jak mi zkazila den. děvka. zpropadená děvka. sprostá zpropadená děvka.

Drahý papá se rozhodl, že mi nedá peníze na výlet. Prostě ne, že už jsem na výletě byla ve Francii. Nechápu maličko. Nakonec sem to nějak ukecala a peníze mi dal. Jenže je tady další problém. Gabča má ze soboty na neděli oslavu narozenin. I se spaním. Ale "protože mi není 18 let, tak si můžu jen naivně představovat, že tam spím" jak mi řekl papá. Dobré no. Hlavně že si vymysleli, že v neděli dopoledne pojedeme na návštěvu na Březovou. Už v 7 ráno. Nehehe. Takže u gábi strávím pěkné odpoledne. Fajn. . .

Poslední dobou si tady jenom stěžuju. Ale ono to zase přejde. . .na druhou stranu se mám skvěle ♥ nánáná

♥ now ? i'm feeling so fucking good !

8. června 2010 v 20:28 | J E A L O U S |  My Lovely Life
Rumělku ve tvářích, ležím v polštářích, to mě právě baví,
nic mě netíží jen si prohlížím všechny šperky co mám.
a svět mi radosti chystá a v kramflecích jsem si jistá,
když se načančám, když se načančám, když se načančám.

Po drahých kobercích chodit ve špercích, to mi zkrátka sluší,
hosty přijímám, jen se zajímám, copak ušít si dám.
A svět mi rukama tleská, jsem roztomilá a hezká, když se načančám,
když se načančám, když se načančám.

a tak si žiju, jako princezna ♥



I still press your letters to my lips and cherish them in parts of me that savor every kiss. I couldn’t face a life without your light, But all of that was ripped apart when you refused to fight. So save your breath, I will not hear.

2. června 2010 v 22:06 | J E A L O U S |  My Lovely Life
lady-clare.blog.cz
Kdo ví, kolik slz je ukryto za jedním úsměvem. Kdo ví, kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti. . .

Stalo se toho tolik, co bych vám chtěla říct. Tolik věcí, které mi podrazily nohy a díky nimž vím, že je tady jen hodně málo těch, kterým na mě záleží. Ale musím začít s povídáním u soboty, abyste pochopili, o co tady jde. . .

Někdy minulý víkend jsem se s taťkovou kamarádkou (tetou) domluvila, jestli by mi na věneček neudělala nehty. Říkala že jo, že za 14 dnů o víkendu přijede. Ovšem věneček byl už tenhle týden v pondělí. Proto taťka říkal že mě k ní do Ostravy hodí v pátek, protože stejně jede za zákazníkem. V pátek nakonec nejel. Jeli jsme v sobotu. Speciálně kvůli těm nehtům. Fajn, teta mi udělala nádhernou francouzskou manikůru, nalepila mi na nehty kytičky a celé to přejela třpytkovým lakem na zpevnění ♥ krása. Taťka pak chtěl ať jí to zaplatím, ale když jsem jí dávala peníze řekla, že je nechce, že ji to uráží, že mi ty nehty udělala abych měla radost a nechce za ně peníze. Tak jsem si je tedy vzala zpátky. Při odchodu mi taťka přikázal, ať tam ty peníze prostě položím a jdu, ale když jsem je pokládala, teta se na mě tak škaredě podívala, takže jsem je tam prostě NEMOHLA nechat.

Aby to taťka neviděl, schovala jsem je, a když se mě v autě ptal, kde jsem je dala, řekla jsem že normálně na stůl. Doma jsem pak napsala tetě SMS, jestli by nemohla taťkovi říct (pokud se bude ptát), že sem jí ty peníze dala, a já bych je pak taťkovi dala zpátky do peněženky. Odepsala mi, že se jí moje hra nelíbí, taťkovi mám peníze dát osobně a vysvětlit mu to. Neměla jsem tolik odvahy udělat to večer a nechala jsem si to na ráno. Pěkně jsem si to naplánovala - až se vzbudím, tak si vlezu za ním do postele a řeknu mu to. Jenže když sem se vzbudila, už nebyl doma, ale v práci. Fajn, řeknu mu to pak. Při obědě se něco stalo.

Zeptala jsem se, jestli ho mám k té kadeřnici objednat taky, jestli by ho teda na ten můj věneček ostříhala. Řekl, že na žádný věneček nepůjde, protože mu jenom lžu. Teta mu tu SMS poslala. Takový podraz sem nečekala. Nevěřil mi, že jsem mu ty peníze opravdu chtěla vrátit, že čeká, kdy doma začnu krást peníze, že mi nikdy už nebude věřit a na nic mi už nikdy peníze nedá. Že zbytečně projel sedm stovek za benzín a já mu za to nejsem ani vděčná. Kdyby řekl, že se prostě nepojede, tak bych ty nehty oželela. Zas tak moc jsem je nepotřebovala. Završil to tím, že mi řekl, že mi dá číslo tetina účtu a já jí tam tu 500,- pošlu. Ze svého. Málem jsem dostala facku, když sem se zeptala, jak to mám asi udělat, když mi není 18 a neumím to. Celou dobu mlátil pěstí do stolu, na zem spadla sklenička, její obsah se vylil a rozbila se. Ano, samozřejmě, za to jsem mohla taky já. Pak v rychlosti poobědval a odešel.

Mamka v podstatě vůbec nevěděla o co tam šlo a tak jsem jí to pak vysvětlila. Ani ona mi nevěřila. Řekla jsem jí, že opravdu potěší, když víte, že vás nemá nikdo rád, dokonce ani vaši rodiče. Možná jsem čekala nějaké "Ale my tě máme rádi...", kterého jsem se nedočkala. Jen se beze slova otočila a odešla. A pak se divte, že jsem seděla dvě hodiny na gauči úplně v piči a brečela jako malá holka. Jaký je to pocit, když vás rodiče považují za lhářku a zlodějku a vůbec vám nevěří. . . Možná bych si zase něco vzala, kdyby mamka nebyla ve vedlejší místnosti. Musím s tím nadobro přestat, protože v zápětí toho lituju a není to k ničemu dobré. . .

Pondělní kadeřnici mi tedy zaplatila mamka, a peníze na účet poslala taky ona. Jsem jí tedy dlužná. Věneček byl skvělý, paní Alenka (nás učila tančit) se sice strašně přetvařovala, sál byl miniaturní a nechápu proč topili, když tam bylo strašné vedro, venku pršelo, ale užila jsem si to ♥ Bude se mi po těch pondělcích fakt stýskat. Jen strašně zamrzelo, jak holky tančily se svými tatínky, při garde pro rodiče a já seděla, protože jsem tam měla mamku s dědou, který tancovat nemohl kvůli špatným kloubům. Trošku nucený úsměv v tu chvíli. . .

Ale já si nestěžuju. Už jsem si zvykla. Aspoň doufám, že to už nebude horší. . .

21:36 - Volal mi taťka aby mě a bráchovi popřál dobrou noc, protože je už několik dní pořád v práci - ve dne v noci. Úděl podnikatele. Ale nemám z toho radost, rozbrečel mě. Proč takový není pořád, nevíte ?