Keby sme boli bez chýb, nespôsobilo by nám takú radosť odhaľovať chyby druhých.
Měli jsme skvělý školní týden. Filmy, flákání se a tak. Mohlo by to takhle být častěji. Některé filmy byly sice slabší, jako třeba Nezvratný osud 4, kde stále něco náhodou padalo a způsobilo to smrt nějakým lidem. Dívat se na to dalo, tedy až na některé scény, kdy letěla třeba useknutá hlava nebo rozmasakrované orgány. No, takže v podstatě blbost. Pak ještě Kdo hulí, ten umí. Už jsem to viděla, ale taky se mi to nějak dvakrát nelíbilo. První dobrý, hodně dobrý, film byl Ďábel nosí Pradu. Mám tenhle "holčičí" styl filmů ráda. Protože tam nejsou žádné krvavé scény a nic takového. Neříkám, že bych se nikdy nedívala na horory, ale na to se musíte dívat s těmi správnými lidmi ;)
Pak se odevzdávaly učebnice a rozdávaly se nové. Při tom jsem si trhla krásný trapas. Nesly jsme s L. učebnice z 1. do 4. patra. Ten den jsem měla kalhoty, které mi padají a navíc těžkou hromadu učebnic. A tak jsme šly a já kousek před 2. patrem zakopla, protože mi L. šlápla na papuči, skácela se k nohám jistým lidem ze 7.A8 a ještě mi některé učebnice spadly o patro níž. No co, se stane ;)
Ve středu jsem ani neráčila přijít do školy, protože jsem stejně jela ve 13 hodin do UH na rovnátka a tak bych "zbytečně projela 13 korun za autobus a těch pár pošahaných filmů za dopoledne klidně oželím, víš mami ?" Tak jsem si pěkně spala do 10, udělala si dobrou snídani, zušlechtila se a jeli sme. Cestou jsem se v autě na DVD dívala na Goyovy přízraky, ale asi ve třech čtvrtinách filmu se mi to seklo, takže se na to musím dodívat někde jinde. Cestou z UH jsme jeli do Zlína na nákupy. Koupila jsem si plavky - fialové s puntíky s New Yorkeru, v Tescu kraťasy a v Terranově ty zmiňované džíny. Sice jsou mi velké, víc jak o číslo, ale když ony jsou ták moc boží ♥ Se sníženým sedem a dole je guma, prostě nejvíc ááá ♥
Čtvrtek. Jsme rozděleni na dvě skupiny - hudebkáře a výtvarkáře. Hudebkářům jako obvykle poslední dvě hodiny odpadaly a nám ne a tak jsem psala mamce, jestli tam musím chodit. Řekla že ne, že mi to omluví. Fajn, byla jsem za třídní učitelkou i za výtvarkářkou, ale ani jedna tam nebyla. Nevadí, řeknu jim to zítra. Jenže. Když už jsem byla připravená, že odejdu z šatny, přišel tam zástupce ředitele, Žabák, a mě a oba Michaly seřval, jak si to jako představujeme nejít do VV, ani se nikomu neomluvit, a bla bla bla. Tak nás tam teda poslal a ještě volal mamce jednoho Michala. Chápete ? Já ne. Nejlepší bylo, když se mě zeptal, proč tam nejsem a já mu odpověděla, že "mi mamka ty poslední dvě hodiny omluví a teď jdu do ZUŠky", tak se na mě podíval a nechápavě odpověděl, "ať okamžitě švihám do třídy a on že se bude celé schody rozdýchávat z toho, co jsem mu řekla". Nechápu to. Jako kdybych řekla, že je piča největší :DDDD Taky jsem to pak řádně všem ve třídě řekla, Čokíta a spol. ze mě měly ještě srandu, ale jinak demence. Díky chlape, zkazil si mi odpoledne. . .
V pátek jsme se třídou jeli do Vigantic podívat se na daňky. Už ráno se mi nechtělo, protože bylo zataženo a pršelo, ale nakonec jsem teda jela. Stejně tak i G., která původně jet neměla, ale protože jí nešel Internet, tak změnila plány. V RpR jsme si v Lidlu koupily časopisy a piča-bally (takové bonbóny se sprostým názvem, na konec článku hodím fotku) a mohly jet. Celou dobu jsme se smály. Pak jsme řekly i T., že máme piča-bally a ona prý že "Co ? Piča bolí ?" :DD Dobře, puberta s námi už hodnou dobu necloumá. Daňci se nacházeli u nějaké myslivecké chaty, kam nás vedl jistý profesor z našeho gymplu. Měl krásného psa, vypadal jako vlk, prý husky, takového si pořídím ♥ ale další hlod padl. (K - jsem já :D)
K: "Ježiiiš, ten je krásný."
G: "Klári, ale to je pes, ne daněk" :DD
Blondýnka. Bez ní bych to určitě nepoznala. Daňky jsme viděli asi tři, nebo spíš jejich hlavy tak z dálky 30 metrů. No vzrůšo. Další dvě hodiny dobrovolníci stříleli ze vzduchovky, šprtky rozdělaly oheň, který se později hodil, protože nám byla zima, L. hrál na kytaru, kterou mu později ukořistila jedna s dvojčat K. a G. A hrálo se. Holky pak vymyslely, že budeme hrát jakože pro někoho. Tak pro třídní. "Tady je jedna písnička pro naši třídní profesorku - to je pro tebe, OLI !" z čehož bych výtlem jak sviňa. Věnovaly jsme jí Lásko má já stůňu. A pak ještě Babička Mary (Dědeček Morri) s obsazením našich milých spolužáků mužského rodu. Švandy kopec. G. a L. se chtělo na záchod. Fajn, tak za strom. K. šla stále s kytarou a hrála. No, to byste museli slyšet abyste pochopili tu pointu. "V Kolíně, v Kolíně, baba sere v dolině", "Hovno prdel sračka, to je naše značka; hovno prdel kamení, to je naše znamení." :DDD Jó, prý je to učí strejda. A tak byl celý výlet plný zpěvu, smíchu a dobré nálady :) Zpátky ve škole jsme pak hráli ještě fotbálek, G. zase valila a celé to bylo fajn. Ráno se mi nechtělo, ale nikdy bych nelitovala, že jsem šla. . .
Na sobotu ráno jsem byla s A. a J. domluvená, že půjdeme na kolečkové brusle na cyklostezku. Fajn, s A. jsem měla sraz 8.40 u zastávky a J. prý potkáme po cestě na cyklostezce. Dojeli jsme do Hrachovce a J. stále nikde. Za hrachoveckým mostem je ta cyklostezka jaksi nedodělaná, ale jak jsem to mohla vědět, že ? Pěkně jsem si na cestě najela, abych to neměla z kopečka tak prudké, ale pozdě jsem si všimla, že je tam bláto, šutry jak prase a štěrk. A. to ustál, ale já ne. Rozsekala jsem si koleno a sedřela celé stehno. Druhá noha je v pohodě, jen pár škrábanců a modřina. Pak mě ještě bolí rameno. Tož ale bolelo to jak čert. Rozbrečela jsem se, ale nejhorší bylo, že se ani nikde nedalo sejít k vodě abych si to opláchla. Tak jsem s krvavou nohou dojela do Valmezu, kolem jedoucí cyklisté na mě čuměli jak na svatý obrázek, když mi po noze stékaly pramínky krve, ale fajn. Ve VM u bazénu jsme zavolali J., která nám řekla, že jela úplně opačným směrem. Tak zase zpátky, cestou se mi udělaly dva puchýře jak Brno a noha mě začala kurevsky bolet. Ve Veselé jsem si nohu konečně umyla, J. byla tak hodná že mi s tím pomohla a jela jsem domů. Tohle byl příběh o tom, jak jsem J. a A. zkazila výlet. Ale jsem kráva, což o to. Mamka mi říkala, že bez chránčů a helmy nikam nejdu. Já že ne, že nejsem malá a jezdit na tom umím. Ani mobil jsem si nevzala, protože jsem ho neměla kam dát. Jak by se mi oboje hodilo ! Pipinka trošičku. Bárbína, která si nevezme helmu aby nevypadala jako debil. . .
Bolest při desinfekci byla neskutečná, křičela jsem, kousala se do ruky a brečela, ale přežila jsem. Dneska je to snad ještě horší. Rozleželo se mi to, řádně mi to nateklo a nemůžu skoro chodit, sedím jen na jedné straně zadku a celé je to strašně fáájn.
Ale znáš to J E A L O U S, za blbost se platí. . .