close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ohořelá fotografie - 8.část

3. ledna 2010 v 10:06 | J E A L O U S
.
.
Sestra za mnou ani nestihla vykřiknout.
Nemohla jsem tam zůstat. Dopadlo by to stejně jako s tou nocí na ubytovně. Jakmile bych se vrátila domů, otec by mě zase zmlátil. Myslím si, že i teď bude nadávat, proč jsem byla pryč. Ještě než jsem vešla do našeho bytu, slyšela jsem nějaký randál. Máma byla doma. Hádali se. Slyšela jsem dost prudké nadávky, třískání talířů rozbíjených o zeď a mámin pláč. Sedla jsem si na schody a čekala. Půl hodiny. Hodinu. Čekala jsem hodinu a půl a hádky stále neustávaly. Najednou vyšla ze dveří máma a třískla jimi tak prudce, až se zatřepaly okenní tabulky. Pohlédla na mě, ne jako na svou dceru, ale na nějakou cizí holku, která jí bůhvíco provedla. Protáhla se kolem mě a jenom tiše zasyčela "Ty malá couro...". Seběhla po schodech a vyšla na ulici. Dívala jsem se za ní, dokud mi nezmizela za rohem. Od té doby jsem ji neviděla. Otec můj příchod ani nezaregistroval. Seděl na balkoně, kouřil jednu cigaretu za druhou a četl si dva měsíce staré noviny.
Večer jsem se přesvědčila o tom, že muži jsou jen postavičky zmítané hormony. A já nána pitomá jsem si myslela, že když jsem celá pomlácená, nechají mě pár dnů být. Omyl! O to víc to chtěli. A tak uplynuly další dva měsíce. Otec dal výpověď v práci. Když jsem se ho zeptala proč, jen namítl: "Proč bych měl chodit do práce, když nás ty uživíš?! A padej. Na večer tady máš pár speciálních 'hostů'." Ale najednou se mi zpozdila menstruace. O den, dva, týden...Začalo mi to docházet. Nejsem těhotná! Proboha, nejsem..že ne?! Opak byl pravdou. Byla jsem ve druhém měsíci. Nenávistí, vztekem a pohrdáním jsem se rozbrečela. Jak jsem tohle mohla dopustit? Jsem blbá.
Teď jsem se už nadobro odstěhovala k babičce. Otec mně samozřejmě hledal, ale neměl šanci odvést mě zpátky. Bylo mi 18. Vyhrožoval mi, nadával mi, ale neopovážil se na mě vztáhnout ruku. Vždyť jsem byla těhotná. A tak se mi narodila krásná, zdravá holčička. Pojmenovala jsem ji Madelaine. Podle mojí panenky, kterou jsem jako malá měla. Pak jsem kontaktovala sestru. Strašně se mi po ní stýskalo. Věděla jsem, že má taky miminko. Kluka. Petera. Ona to dotáhla dál než já. Byla vdaná, měla krásné miminko a práci v prosperující firmě. Když se dozvěděla, že jsem u babičky, neváhala a přijela okamžitě za mnou. Jak šťastné to bylo shledání. Probrečely jsme celý den. Peter byl úžasný. Měl velké mandlové oči a vlasy, zkroucené do jemných prstýnků, mu lemovaly obličej. Vypadal jako andílek. A jak si byli s Madelaine podobní!
.
J E A L O U S ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikol ツ | Web | 3. ledna 2010 v 12:35 | Reagovat

ta její máma...normálně mi vhrkly slzy do očí...vždyť ona za to nemůže. to otec jí do toho nutil! ach, promin, moc to prožívám.

2 Brumy - ...ty jsi moje nový Brumítko :X | Web | 3. ledna 2010 v 12:39 | Reagovat

tvl! promiň hehe xD ale s toho co sem četla O_O, mi vyleezají oči! P.S. spřáteluješ?

3 trumtrum | Web | 3. ledna 2010 v 13:53 | Reagovat

nádherně napsaný...sice hrozně smutné, jak může dopadnout jedna nevinná lidská duše..aspoň konec trošku dobrý :)

4 Smokie | Web | 3. ledna 2010 v 16:42 | Reagovat

je to užasne :)

5 pan troubelín | Web | 3. ledna 2010 v 20:14 | Reagovat

veliká , opravdu veliká změna , ale je velice příjemná ! ten bývalý fialový dess jsi měla mooc dlouho (: ale tenhle je taky prostě good

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama