Dutourd Jean: Přejít ze sna do skutečnosti není tak těžké, je to jedna dvě a člověk se okamžitě přizpůsobí. Těžké je rozhodnout se opustit sen a vstoupit do skutečnosti. Vyžaduje to úžasnou sílu vůle a je to tím těžší, čím víc narostl sen..
Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem tak hrozně dětinská. Ráno se k nám stavila Alenka a vrátila mi sešity, které měla půjčené na opsání. Jako poděkování mi dala balíček JoJo bonbonů - takových těch zubů. Perfecto!
.
Uvařila jsem oběd a kupodivu se mi docela povedl. Jasně, co se dá zkazit na těstovinách a omáčce z konzervy. Že to chutnalo jenom mně? To už je vedlejší.
.
V obýváku máme takové "taburetky". Na jednu jsem si sedla. Bratra začalo strašně bavit, se o mě opírat a já sem ho vždycky odžduchla. A pak si za mě sedl na tu taburetku, já jsem ho chytla pod koleny a...převrátili jsme se. Tak jsem si sedla zpátky..a zase. A znova. Nechápu co nám na tom připadalo tak strašně směšné. Smáli jsme se opravdu jako blázni. Až nás mamka seřvala, že je nás slyšet až na ulici. :D
.
A pak mi padly do oka ty bonbony. Vzala jsem si jedny ty zuby...a zastrčila je pod horní ret tak, že to vypadalo jako moje opravdické. Čert mi byl dlužen abych šla k zrcadlu. Já jsem se začala tak strašně smát, že mi tekly slzy proudem. Když jsem si nasadila pod horní ret takové zuby, jako mají bobři a pod spodní ty upíří a ukázala se mamce, tak se začala smát i ona. Já stála pořád u zrcadla a měnila si je. Držely mi celkem dobře, protože rovnátka jim nedovolovaly sklouznout. A tak jsem měla na hodinu a půl zábavu. Mamka říkala, že až přijde na návštěvu babička s dědou (tatík má dneska narozeniny), že se jim můžu ukázat a ani nemusíme pouštět televizi. Že je prý tím svým smíchem zabavím sama.
.
Taková jsem...infantilní. Ale to ne já, to samo. Ale aspoň jsem měla po dlouhé době zase hodně dobrou náladu. Jo mimochodem, Kajuše, až u nás budeš zase spát, tak nakoupíme aspoň 10 balíčků, protože u toho se fakt nedá nesmát.
.
J E A L O U S ♥










Miluju gumový zuby!