na Blog.cz

Vám se pravděpodobně nebude skoro všem líbit. Ale já Lady G* obdivuju. Za to jak se vypracovala z nenápadné brunety na originální blondýnu. Dokonalá prostě...ˇˇ

Ukradeno od - Nikol ♥

• Jayk3m - Řekni mi kdo jsem - takže nevím kdo jsem jo? bájo.

• Gwen Stefanie - Cool - to bych zrovna neřekla. ale dobrá.

• Morandi - Crazy World - jasně. takže se mi líbí bláznivý svět.

• Rihanna - Take a Bow - (ukloň se) možná mi uniká podstata, protože to nechápu.

• Leona Lewis - Better In Time - (časem lepší) takže mě čeká celkem dobrý život.

• Raego - Bez Tebe - děkuju. nelíbí se mi.

• Taylor Swift - Tim McGraw - že jsem jako Tim?

• Enrique Iglesias - Can You Hear Me - (slyšíš mě) pravda. většinou je neposlouchám.

• Lady Sovereign - Love Me or Hate Me - (miluj mě nebo mě nenáviď) ano, zlato.

• Enrique Iglesias - Not In Love - (nezamilovaný) smysluplná odpověď :D

• Rednex - Wish You Were Here - (kéž bys tu byl) na koho se to vztahuje? nejsem si jistá, kdo je můj ex.

• Guru Josh Project - Infinity - (nekonečno) naše přátelství bude nekonečné? skvělé.

• Morandi - Baby Take Me - (zlato, vem mě) kdyby aspoň vem si mě...

• Celine Dion - My Heart Will Go On - (moje srdce bude bít dál) a opět je tady ten smysl.

• Morandi - Save Me - (zachraň mě) ano. zachraň mě.

• Sugababes - Denial - (odmítnutí) že by to byla zrovna "pohřební písnička" ?

• Tina feat. Rytmus - Príbeh - nechápu.

• Alex Gaudino - Destination Calabria - (destinace Kalábrie) tak tam nebudu jezdit, když se jí tak bojím.
.

• Lily Allen - Not Fair - (nefér) je to nefér. všechno. a já to tajím. pfff!

• Sugababes - About You Now - (teď o tobě) bavili jsme se o mně. teď se budem bavit o Tobě..

Dneska jsem nemohla vůbec spát. Do postele jsem zalehla asi v 23:35 a usnula jsem až skoro ve 3 ráno. V uších sluchátka, všude tma a u mě v pokoji pěkná kosa. Jen tak mimochodem. Jak jsou teďka ty mrazy, tak mi předevčírem zmrznul čaj v hrnku. A to jsem ho měla v pokoji. Ale pravda, bylo ho tam asi jenom centimetr. Jaké bylo ráno mé překvapení! Ale to jsem nechtěla. K té dnešní noci. Už jsem nevěděla co dělat. Číst jsem si nemohla, protože brácha spal. Po nějaké době mě začala bolet z těch písniček hlava a tak jsem to vypnula. Nakonec jsem si vzpomněla, že taťka je ještě vzhůru, protože topí aby nebyla zima. Obula jsem si na nohy papuče (a to jsem měla čtvery ponožky!), oblékla župan a šla dolů. Chyba lávky. Už spal.

Nejradši bych tak šla do obýváku, rozsvítila vánoční stromeček a jen se na něj tak dívala. Problém je v tom, že se bojím tmy. Nerada se dívám v noci na filmy, když jsem v obýváku sama. Odmalička jsem měla za to, že přijde nějaký masový vrah a zabije mě. Popravdě - děsí mě to dodnes. Teď mě za mé naivní představy můžete odsoudit. Ale pokud nebudu moct spát i dnes, tak si k tomu stromečku fakt sednu...

Nějak se mi večer střídaly nálady. Jako na běžícím pásu. Chvilku jsem měla tendenci se přiblble usmívat a najednou se mi chtělo brečet. Chvilku jsem chtěla jít na balkón, stoupnout si do sněhu a umrznout a pak bych nejradši byla zalezlá v posteli a spala až do aleluja.

Už delší dobu vím, že vlastně nevím co chci. Chtěla bych dlouhé vlasy kaštanové barvy. Občas rovné a občas kudrnaté. Byt ve velkoměstě, nebo krásný rodinný domek s velkou zahradou a vinným sklepem v Beskydech ? Nevím. Možná jsem na tohle ještě malá.

Musím se vám pochlubit s mojí novou tapetou. Oranžovo-žluto-červené listy, které na podzim padají ze stromů se mi nějak znelíbily, a tak jsem začala shánět nový wallpaper. No, ale ono se na monitor s rozlišením 1680 x 1050 pixelů opravdu špatně shání. Nakonec ten obrázek vypadá krásně i přes to, že je trochu roztažený.

NATE & BLAIR ~ the only true love until the end ♥

Tuhle zimu mám nejradši. Venku je aspoň deset stupňů pod nulou, hromady sněhu kam až oko dohlédne, svítí to ledové zimní slunce a od sněhu se odráží. Já si jen tak jdu po zasněženém chodníku, pozoruju rampouchy, občas uklouznu. To je ta zima kdy jsou povoleny sluneční brýle...

Proto mám ráda Beskydy ♥ nepamatuju si na zimu bez sněhu. Vždycky ho aspoň troška napadla. A já s dětskou radostí stála u okna a pozorovala první vločky, které se snášely z mraků.

Ale konec fantazírování. Teď jsem (stále) nemocná a s angínou v posteli. Až do čtvrtka. Ale už se zase tak moc nenudím, jako ten první den. V televizi sice stále nic není, ale Větrná Hůrka to jistí. Už ji mám skoro dočtenou.

Duffy: Popravdě, docela se mi ta knížka líbí. Je psána takovým zvláštním stylem, a prvních 30 stránek jsem vůbec nechápala, ale pak je to moc pěkné vyprávění o Heatcliffovi a Kateřině, Edgaru Lintonovi a jeho sestře, panu Hindeym a spoustě dalších :) opět takové to povídání z 19.století (?).

Až to dočtu, tak tady mám připravenou ještě Emmu od J.Austenové. Snad bude tak uchvacující jako předchozí 2 knihy, které jsem od ní četla....

Ještě jsem se chtěla zmínit o tom, že bych nemohla být účetní jako moje mamá. Od rána do večera sedět nad fakturami a pak je ťukat do počítače..asi bych se zbláznila. Stačilo mi to dneska. Papá ráno přišel se slovy, že tady má PROTOKOLY a že je musíme vypsat, protože je na zítřek potřebuje. Dobře. Pochybuju, že někdo z vás ví, jak se vypočítá kubatura u kulatiny. Počítám s tím, že ani nebudete vědět, co to vlastně je. Souvisí to se dřevem a já ode dneška vím, jak se to počítá. Ááááááááách!

A taky asi začínám blonďatět. Papá chtěl, ať mu těch 130 stránek (které jsem popsala od vrchu dolů těsnopisem) okopíruju. Na mé nové tiskárně. Snad hodinu jsem se rozčilovala, že mi nejede tiskárna, přestože jsem zkoušela všechny tlačítka. Ha! Pak jsem přišla na to, že ani není zapnutá a první stránka se mi okopírovala 99x! :D ...a nešlo to nijak vypnout.

Šílený den. Fakt. Bolí mě ruka a mám tam takový otlak. A navíc musím odedneška zvedat činky, protože nemám "žádné žíly", jak prohlásila ráno má doktorka. Ani napošesté se mi do té žíly netrefila a díky ní mám na ruce modřinu jak kráva. Děkuju mnohokrát.

Název: he loves me not. . .

Spokojenost: 70%

Autor: mariemadame (dA)

Potřebovala jsem černou tak moc. Pohled na ten obrázek, na tyrkysové okraje mi už zevšedněl a začínal mi pomalu ale jistě ubližovat. Snad se líbí.

Úžasné. Dokonalé. Skvělé. Pravdivé. A můžu to poslouchat dokola třeba milionkrát.

A založila jsem si blog s povídkami. Zatím je tam jen jedna ~ GB*

Povídka o dívce, která vypráví příběh o životě a prezentuje ho jako život Alison. Život, ve kterém je její matka závislá na drogách, otec ji prodává za peníze svým kamarádům, bratr jí zemře, sestra uteče s přítelem...

..o tom, jak se z ničeho dokázala vyhrabat, postavit se na vlastní nohy, najít si manžela, práci a být NĚKDO.

~ P R V N Í | D Í L

~ D R U H Ý | D Í L

~ Č T V R T Ý | D Í L

~ S E D M Ý | D Í L

~ O S M Ý | D Í L

Prý si nenechám ublížit. Nebudu si kousat do rtu až do krve. Nebudu se každou noc budit s křikem a pláčem. Ale to si vymýšlím, protože to všechno dělám.

Z té angíny mi asi začíná hrabat. Nemůžu spát, jíst, číst si, dívat se na televizi...a nudím se tak hrozně. Potřebuju odtud vypadnout. Někam zatraceně daleko. Smažte mi všechny smutné písničky. Smutné citáty. Vzpomínky. Protože jinak mě to utrápí. Nebudu chudinka. Ani nevím proč to všechno píšu.

Ty pocity, které jsem měla v dubnu jsou skoro zpátky. Z doby, která byla velice zkratová a já udělala spoustu hloupostí. Dé. mi kdysi napsala "...ty to nezvládneš a zhroutíš se. V horším případě se zabiješ.." Netušila, jak blízko k tomu mám. Potřebuju obejmout. A nutně. Muhehe! A já se směju jako šílená. Nemá to smysl. Ale ONA mi pomohla. Nevíte kdo? Já jsem taky do teď nevěděla, jak moc ji mám ráda...♥

Ne. Nazuju si sněhule a půjdu do lesa. Sama.

Název: make a wish^^

Spokojenost: 93%

Autor: *fhrankee (dA)

To jen tak, ať víte jak vypadal. Počítejte s tím, že další design bude černý. Muhehe!

Toho citátu se nemůžu nabažit. Čím dýl si ho čtu, tím víc se mi líbí...

Jsem nemocná. V sobotu jsem byla s babama venku. S Dé. a Ká. Myslela jsem si, že se mezi náma udělala díra, kterou normálně zalepíme. Ale ona se tam spíš udělala Macocha. Bývaly jsme spolu venku od rána do večera. Teď se mi už po půlhodině chtělo domů. Změnily se ony a nebo já? Nevím. Snad to bude o prázdninách zase fajn. Ne, fajn ne. Začínám na to být alergická, stejně jako na jedno určité jméno. Bude to super. Ale kdoví co bude o prázdninách. Kde budu já..a s kým.

Pořád jsem se nedostala k tomu, co mi je. Mám angínu. Po tom, co jsem se vrátila z venku, začalo mě hrozně škrábat v krku. Uvařila jsem si čaj a vzala prášek. Nic nezabralo. V neděli mi natekly uzliny. Nemohla jsem polykat a dostavily se i teploty. Naši a brácha šli na každoroční turnaj v hokeji, který se hrál u dědy na "ledové ploše". Já jsem ho promeškala. Je mi to líto. Ale přece se nebudu s teplotou prohánět za pukem..?!

Nevím, jak moc špatně mi bylo, ale asi dost. Protože v neděli večer, když sem zalezla pod peřinu, dala jsem si do uší mp3. A pak jsem si...snad hodinu povídala s prázdným telefonem. Jo...vždycky jsem něco řekla, pak usnula..a jakmile se vzbudila, zase jsem něco řekla. Asi jsem se zbláznila.

Myslela jsem si, že je to už za mnou. Že se to už snad nikdy nebude opakovat. Chyba systému. Opět jsem křičela ze spaní. Nebo..spíš ječela. Brácha mě vzbudil o půl 2, že jsem ječela jako kdyby mě na nože brali, brečela...a navíc ani nešlo poznat, co jsem to vlastně řekla. Ani se nedivím. Měla jsem horečku 39,6°C. Ach. Život je svině...

Nějak vám sem ani nebudu dávat citát. Nemám na něho náladu a ani čas.

Takže jen tak ve zkratce > děkuju za komentáře k předchozímu článku ♥ potěšily. Vězte, že J E A L O U S se má vcelku dobře. Jen je nachlazená, má oči jako králík a v krku knedlík, díky kterému nemůže polykat. Ale to bude dobré..

K pátku > stalo se. Opila jsem se. To už tu kdysi bylo ne? Ani netuším jak jsem se dostala domů. Nebo jako asi tak zhruba vím. Doufám, že drahému otci nikdo nebude povídat, jak jsem šla domů a že mě viděl.

Myslím, že jsem měla kurva štěstí, že nebyl doma. Minuli jsme se tak o 2-3 minuty. Cháá. Ty jsem si ušetřila někde jinde než na povídání, že nejsem opilá. Matinka mě jako pravý formát nechala spát. I když chtěla ať vyžehlím...ale v mém stavu. Celou noc jsem prošavlovala. Ale tak dobrá dieta.

Nejlepší bylo, jak domě ráno začala valit, že jsem neměla jenom kofolu s rumem, ale beztak i nějakou mařku. A to fakt řekla mařku. Jemně jsem čuměla. Hlavně, že jsem se dívala na Gossipku a ta holka normálně kokain a tak. Asi proto ji to napadlo....

Ke zbytku vám asi nedodám nic. Mějte se. J E A L O U S ♥

Zdravím.

Opět se tu hlásí vaše nejmilovanější, nejkrásnější a nejmilejší Bláznivá (která má občas sklony trochu si vymýšlet) z blogísku BALLETGIRL.

Klaruše mě poprosila, ať tu napíšu. Totiž. Není jí teď zrovna nejlépe (nic vážného... snad), a ještě kvůli jistému průseru dostala doma zaracha do konce příštího týdne. Takže tohle vám mám sdělit. Prý se možná ozve, jestli se půjde podívat na internet na rozvrh.

Vlastně, je to jedno, hlavně, aby jí bylo dobře. Udělala jistou blbou věc, kterou mladí občas dělávají. Však ona vám to možná řekne. Nechci to říkat já, nebylo by to... fér.

Mno nic. Takže jsem poslušně vyřídila vzkaz. Mějte se, děcka, milujte se a množte se^^.

Poroučí se Bláznivá.

Jsem šťastná. Teď doopravdy. A to mi neseberete. Mám všechno co bych mohla chtít. No, všechno ne...ale většinu toho mám. Zase nevím, jak dlouho mi to vydrží...

Včerejšek byl super. Hlavně volná hodina. S Terezkou a Ondrou jsme šli do Hrušky. Cestou jsme řešili, proč chodí O. v zimě v tričku a v létě v mikině. Nepochopím. Nejlepší bylo, jak O. uklouzl těsně před vchodem. A jakou smysluplnou konverzaci jsme měli..

A potom jsme vybírali. Ondra to hodnotil. O většině prohlásil, že jsou hnusné a pak se vrátil k jedné, o které to řekl taky a prý "Hej, tahle je fakt dobrá..." :D

A pak ještě ta prodavačka dobře valila. "Takže kuře.." a přitom měla v ruce mlíko. "A 500 je milion.." - když vracela do 1000Kč. A pak na nás. "Čokoláda za kolik? Aha...zadarmo. Takže 16,90Kč :D Dobře...tak Ď." To ď jsem jemně nepochopila. Ještě že mám ty dva. A Ondra tak že to tam zdražili a také.

Říkala sem Terezce, že má sexy hlas a Ondra pak že "A nejlepší je stejně helium..". Nikdo se nezasmál. Nepochopily jsme, kde na to přišel. Holt, někdo může říct cokoliv a vy se řežete smíchy..a někdo prostě ne. Asi tak u toho helia. Řekla to T...a skoro jsme se válely smíchy po zemi. A ovšem..s T. jsme si užily úplně prdel s "upířími zuby JoJo" :D

Začínám pomalu, ale jistě, viděn kreténskost svých drahých spolužáků mužského pohlaví. Včera v laborkách, které jsme mimochodem s T. vůbec nedávaly :D, mi na zádech asi 3x přistála mokrá hadra. Pak sem se naštvala a a řekla to učitelce. A hoši měli tipec. Dneska mě o tom přesvědčili zase. Hráli jsme vybíjenou v těláku. I s klukama. Nechápu, co si chcou dokazovat. Jestli jim přijde, že čím dají větší ránu, tím budou větší borci, tak jsou trošku vedle. "Trošku". Taková K. a S. mají svých ani ne 40kg a nedivím se, že když dostanou takovou ránu, tak mají ruku úplně rudou. Jasně hoši, smějte se. Ale není to k smíchu. To se budeme smát až někomu zlomíte žebro. Pfff!

Ještě nikdy jsem neměla náplast na krku. No co. Všechno musí být jednou poprvé. Ale vypadá velmi sexy. A dneska jsem sehnala ten úplně nejlepší lak na nehty ♥ mmm...

A vůbec nechápu, jak jsem tohle napsala, při těch záchvatech smíchu, při vzpomínkách na včerejšek (když mi krásně podklouzávaly nohy...) :D a nedává to smysl..

Btw. Kajuše, jestli mi ten xicht po té Tvojí ráně napuchne, tak Ti rozbiju hubu! :D a nezapomeň izolepu.

• poslední dobou mluví strašně sprostě

• se často budí ze spaní s křikem a pak ani neví, co se jí zdálo

• pravidelně hází tlamu na ledu

• když jsou ve slově dvě E za sebou (meet), tak je spojuje takovým krásným obloučkem (:

• včera napsala stopětasedmdesátkrát I NEED YOU na jednu A5

• nesnáší svoje vlasy

• má toho NEJLEPŠEJŠÍHO brášku, jakého by kdy mohla chtít a v neděli s ním telefonovala více než 2,5 hodiny (:

Páči sa mi ♥ veľa....

Měla jsem to dokonale naplánované. Ráno o půl 9 vstanu, udělám si jahodový čaj a snídani. Pak budu uklízet a pomáhat mamce s vařením. Ve 2 hodiny si dám sraz s D. a K. před barákem mojí babi, půjčíme si od ní sáňky a až do večera budem sáňkovat. Pak přijdu domů, dám si horkou sprchu, zapnu PC, pokecám s těma úžasnýma ♥ pak zalezu do postele s Kavárnou šílenců a nakonec půjdu spát s dobrým pocitem...

Ale to jsem si opravdu jenom naplánovala.

V 7:10 mě vzbudil tatík se slovy, že jdem k němu do firmy makat. Jasně, zmiňoval se o tom včera večer, ale to jsem si myslela, že si dělá jen srandu. Dobře no. Slíbil mi, že budu do 12 doma a to sáňkování stihnu. Sliby chyby. Do půl 6 večer jsem třídila přeložky (jasně, vy vlastně nevíte o co de, že..). I místo mého mladšího bratra, který pobíhal kolem, nic nedělal a jen vykřikoval něco jako "Udělej mě baby..aha, aha.." *kdo ho to učí?* a ukazoval si na mě prstem.

Sáňkování jsem samozřejmě nestihla a protože jsem s sebou neměla ani mobil, tak to D. nevěděla. Ani se jí nedivím, že je na mě naštvaná.

Nejlepší byl ale tatík, který se mě asi v 6 hodin, když už byla tma, zeptal: "Tak co? Nechceš jít sáňkovat..?" Jízlivost nadevše.

Život je děvka. To vím dávno. A už jsem to sem psala. Ale když mě to štve. Že bratr šel po tom, co přišel domů hned s kamarády ven a já jaksi neměla s kým. Většina mých přátel není z té naší vesničky, kde je aktuálně asi půl metra totálně zmrzlého sněhu...A tak jsem si vlezla do horké sprchy, smyla to celodenní ponížení a radši zalezla do postele se sešitem zeměpisu.

No jo. Asi se upnu na školu, ať mám alespoň studijní výsledky. Snad budu mít pocit, že za něco stojím. Teď mě nějak míjí. Každý druhý člověk se na mě vykašlal. "A divíš se..?" Ani ne. Chá! A když budu moc šikovná, tak bych mohla mít na konci roku samé jedničky. Teď, pokud se mi povede ten zeměpis, budu mít 3 dvojky. Ale to vás asi nezajímá, že...

Odpoledne jsem si skoro rozbila hubu. Mamka mi řekla, ať jdu vyhodit koš do popelnice. Jasně. Popelnice je 10 metrů od baráku a tak jsem šla v papučích. Nějak jsem si neuvědomila, že země bude namrzlá a přesně na tom ledu sem sebou švihla. Paráda. Další modřina jak kráva na noze. A to se mi ta minulá sotva zahojila. Jenže ta byla na koleně a teď nebudu moct ani sedět. Hlavně že jsem hlavou minula ten schod, protože o ten ostrý roh bych ji měla stoprocentně rozbitou. Ale ne že by to nebolelo...

Právě jsem si vzpomněla na včerejší hlášku z občanky. V učebnici byly nakreslené nějaké obrázky a měli jsme k nim přiřadit pozdravy. Byla tam ženská a chlap, kteří běželi s nataženýma rukama k sobě. A když se učitelka ptala, co bysme k tomu přiřadili, Mikes suverénně řekl:

"Můžu si šáhnout.....?" :D

Ale to tak fakt vypadalo. Celý třída mrtvá smíchy. To je tak, když se daří...