Ohořelá fotografie - 2.část

26. prosince 2009 v 12:16 | J E A L O U S
.
.
Krátce s někým hovořil a vzápětí se svižně postavil a s křídově bílým obličejem utíkal k autu. Nevěděly jsme co se děje a byly jsme zmatené. Za necelou hodinu přivezl táta maminku. Obličej měla ještě světlejší než otec, propadlé a vyděšené oči jako kdyby viděla záhubu lidstva, roztrhané oblečení a šrámy na rukou a břiše. Vzpomínám si, že měla kolem ramen přehozenou károvanou deku a táta ji podepíral. Tím, jak ustavičně plakala si rozmazala make-up po obličeji. Když jsme se s Clare chtěly začít ptát co se mamince stalo, znenadání se skácela k zemi jako podťatý strom. Táta ji vzal do náruče a odnesl do postele. Večer jsme ve zprávách náhodou zaslechly: "Dnes se v Londýně stala vážná dopravní nehoda. Na kruhovém objezdu v okrajové části města se srazilo osobní auto s motocyklem. Motorista očividně nedal přednost. V autě jela 30-ti letá žena s malým dítětem. Žena utrpěla pouze lehčí zranění, avšak dítě i přes bezpečnostní sedačku vážným zraněním na místě podlehlo. Stejně tak řidič motorky. Více informací......" a táta nám televizi vypnul. Seděly jsme jako přimražené a po tvářích se nám koulely slzy jako hrachy. Už jsme věděly co se stalo a proč maminka usedavě plakala. A Danny je....mrtvý?! Ne, to nemůže být pravda. Náš malý krásný uzlíček štěstí není mrtvý. Určitě ne. Otočily jsme se na tátu....a věděly že to pravda je, a že Danny už s námi nebude. Danny, který nám utíkal z postýlky. Danny, jehož zvonivý smích vykouzlil úsměv na tváři každému. Danny, který se právě naučil říkat moje jméno a taky jméno Clare. Dany, Dany,.....
Pohřeb se konal 3 dny na to. Máma vypadala strašně. Vlasy si obarvila na černo a namalovala se voděodolným make-upem, ale stejně se jí roztékal pod náporem slz. Černé oblečení jí dodávalo strašidelné vzezření a z bot na vysokém podpatku padala, jak se celá třásla. Táta se snažil tvářil drsňácky a nebrečet, ale moc se mu to nedařilo, když se ještě musel starat o labilní mamku....." Najednou zazvonilo. Natally sklopila papír a viděla, že se celá třída nemá k odchodu. Její příběh každého zaujal. "Natálie, jak je Tvůj příběh dlouhý? Myslím, že teď si ho dočíst nemůžeme, ale jak vidím, všechny zajímá pokračování. Byla bys ochotná obětovat ve středu hodinu po vyučování a přijít do třídy C6? Já a studenti, kteří budou mít zájem, tam budeme, a poslechneme si zbytek. A mimochodem....to je Tvůj pravdivý příběh?" zeptala se jí znenadání profesorka. "Můj příběh je...no...dost dlouhý. A pokud se vám opravdu líbí," neznatelně se usmála Natt "tak příjdu a dočtu vám jej. Ale jedna hodina asi stačit nebude...A pravdivý.....no eh...není pravdivý. Vymyslela jsem si ho." lhala. Kdybyste jen věděli...problesklo jí myslí. "Dobře. Kolik z vašich řad dorazí zájemců?" zeptala se učitelka. Zvedly se všechny ruce bez výjimky. Dokonce i ruka Evelyn a její obličej měl kupodivu tentokráte méně smutný výraz.

J E A L O U S ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NiklDoms | Web | 26. prosince 2009 v 17:13 | Reagovat

Čauky, máš krásný blog a užasně píšeš. Skvělejch blogařek se cení. :) Chtěly jsme se proto optat, jestli by jsi nespřátelila, teprve se rozjíždíme, moc rády bychom to ocenily. Měj se krásně ;D

2 l o v e l y | Web | 26. prosince 2009 v 22:38 | Reagovat

je to krásný..smutný, ale krásný. Už se těším na další část:). Jak se to bude vyvíjet..určitě pokračuj:)

3 J u s t a P i t t y :) | 27. prosince 2009 v 13:53 | Reagovat

souhlasím s lovely, smutný, ale hezký.. taky se těším na pokračování :)

4 the-destiny | Web | 27. prosince 2009 v 13:54 | Reagovat

v tomhle určo pokračuj :)... moc hezky se to čte a navíc je to fakt hezký.. smutný, ale hezký, jak psali přede mnou..

5 yel!tOo | Web | 28. prosince 2009 v 16:17 | Reagovat

neim, co k tomu napsat, nemám slov :) je to šíleně krásný a hlavně smutný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama