.
.
Trochu nesměle vstoupila do třídy. Pořád se zde necítila příliš sebevědomě. Byla tady teprve 14 dnů. Sedla si do 4.lavice, kterou teď sdílela spolu s holkou, která byla opravdu..zvláštní. Nepromluvila slova, jen v hodinách, když se jí někdo na něco zeptal. Nezasmála se, byť to byla sebevětší legrace. Nosila starší oblečení, takové, jaké se nosilo spíše v 90.letech. Měla dlouhé, neuvěřitelně světlé blond vlasy, které byly ke všemu ještě velice jemné a hrozně se jí zašmodrchávaly. A jmenovala se...Evelyn. Když si vedle ní Natally sedla, jen se na ní letmo podívala, a zase se zadívala z okna.
Zazvonilo na hodinu, spolužáci se utišili a do třídy vešla profesorka Gollová, jíž měli na angličtinu.
"Hm..tak. Dobré ráno, studenti. Na dnešek jste si měli připravit esej na téma DĚTSTVÍ. Jak jsem vám říkala, nemuselo to být o vašem dětství. Kdo chce začít se čtením? No nehlaste se všichni. Tak třeba....áá, mistře Paule máte slušivou košili. Tak se nám pojďte předvést..."
Natálii se nechtělo poslouchat eseje, které sesmolili její spolužáci. Předem věděla o čem budou. Anne, Alice a Jane budou rozhodně povídat o tom, jak si poprvé zkoušely namalovat řasy řasenkou od mámy. Lucy se bude věnovat plaveckému kroužku, do kterého chodila už od čtyř let, jak se od ní dozvěděla. A Paul, který stál zmučeně před tabulí v košili s havajským vzorem, povídá něco o skatebordování v parku za městem. Nejvíce se bála svého příběhu. Zanedlouho na ni přišla řada.
"Jako malá holčička jsem žila spolu s mými rodiči Catherine a Thomasem a sestrou-dvojčetem Clare v městečku Wembley nedaleko Londýna. Máma byla prodavačka kosmetiky ve značkové prodejně a otec realitní makléř. Žili jsme si docela pohodovým životem. Jednoho dne přišla máma domů s jiskřičkami v očích. "Jsem těhotná" vyhrkla na nás. Těšilo nás to všechny. Nejvíc samozřejmě tátu. Mě a Clare byly 4 roky a tolik jsme to neřešily. A život šel dál. Mámě rostlo každým dnem břicho a my se mohli dívat jak bráška (jak nám mamča po ultrazvuku řekla) kope. A tak se nám narodil Danny. Bylo to krásné miminko. Měl uhlově černé rovné vlasy a hluboké oči stejné barvy. Stejné jako táta. Já a Clare jsme byly po mámě - měly jsme dlouhé vlnité vlasy kaštanové barvy a čokoládové oči. Kdybyste nás viděli všechny 3 neveřili byste, že je Danny náš bráška..." odmlčela se Natt, a když viděla, že ji celá třída se zaujetím poslouchá, pokračovala. "Když nám bylo 6 let, nastoupily jsme se sestrou do základní školy a máma, protože se chtěla brzo vrátit do práce, začala vozit Dannyho do jeslí v Londýně, které byly vzdáleny jen 3 bloky od jejího zaměstnání.
Byl 17.listopad roku 1998 a já s Clare jsme si v kuchyni psaly úkoly. Táta seděl na terase, četl si noviny a kouřil doutník. Vtom mu zazvonil telefon. Krátce s někým hovořil a vzápětí se svižně postavil a s křídově bílým obličejem utíkal k autu.
*Povídku přednastavím tak, aby se zveřejnila (asi) před začátkem roku 2010. Byla napsána po shlédnutí filmu Gracie's Choice. Tam jsem hledala inspiraci. Ohodnoťte sami.*
J E A L O U S ♥











Těším se na pokračování.:)