Listopad 2009

All I want is your love, love, love, love, love, LOVE!

29. listopadu 2009 v 20:06 | J E A L O U S |  My Lovely Life
Až přes řeku a do strání
se rozléhá tvé volání.
I Jonáš ve velrybím břiše
by tvoje slova musel slyšet.
Vždyť voláš tišeji, než tiše...
Kdo se ti ubrání ?
.
Vidíš však, nebo nevidíš,
jak na kostele zlátne kříž ?
Ani ta jeho svatá záře
nenajde důlek do polštáře.
Natož pak obrys mužské tváře...
A den je blíž a blíž.
.
Má krásko s přetěžkými víčky,
snad je tvůj rytíř na cestách.
Snad si tvou krajkou od spodničky
stírá prach.....
na cestách.
.
To je všechno co jsem chtěla říct...x'(

Will you tell me when your lines are fading? Cause I can’t see, I can’t see no more..! Will you tell me when the song stops playing? Cause I can’t hear, cause I can’t hear no more..!

28. listopadu 2009 v 19:04 | J E A L O U S |  My Lovely Life
Louisa May Alcottová: Zůstaň - to je kouzelné slovo v přítelově slovníku.
.
Včera - o půl 8 sraz v Rožnově na nádraží. Dorazily jsme všechny 3. Já, Ká i Dé. Nejdřív že půjdem na město. Ano, všechny obchody zavřené. Jen Albert a pekárna byly otevřené. Tak sme si sedly na lavičku a Ká že si sní čokoládu. Aha, jak ji měla v sáčku u teplého čaje, tak se roztekla a vypadala (s prominutím) jako hovno. Já jsem si vypila Fruko a krabičku jako vždy praskla, a Ká úplně zaječela, jak se lekla. Skočily jsme do Alberta a Ká koupila čokoládu a mě sýrový croissant. Byl ještě teplý. Dokonce jsme potkaly Pepču.
.
Tak zazvoníme na Rohyse. No jo, jenže tam byla nějaká právnická kancelář, kosmetický salón a kdoví co ještě, tak se na to nedostalo. A potom jsme už pospíchaly ke kinu, kde byl o půl 9 sraz. Šli jsme na UP (Vzhůru do oblak). Kdo to neviděl, tak musím říct, že je to krásné. Já to viděla už 2x. Vzpomínky na Ellie a to všechno, ten dokonalý život a tak...No chtělo se mi brečet. Ale zase DUG a další experti mě neuvěřitelně rozesmáli. Třeba vtip:
.
'Veverka vyleze na strom a říká: Neudělala jsem si zásoby na zimu a teď chcípnu.'
.
Taková blbost a smáli se tomu všeci. Kreténi ze 4.a8 házeli PET flaškama a my kradly klukům bundy. LAMPA! To pochopí asi jen K. vedle které jsem seděla a celé kino se držela za ruku. ♥ Pak jsme šli do školy na oběd. Já jako ovce, protože se mi kvůli mlze vlasy zkroutily. Grrr!
.
Cestou ze školy jsme s Dé řešily jak se věci mají. Popravdě? Na houby. Dé má depku a já...ani nevím. Žiju si jako na horské dráze. Chvilku nahoře a chvilku dole. Houpaly jsme se za R. barákem na houpačce, poslouchaly písničky a já si posílala fotky. Pff!

I just want you close, where you can stay forever. You can be sure, that it will only get better.

26. listopadu 2009 v 21:15 | J E A L O U S |  My Lovely Life
Friedrich Koenig: Máme sklon zapomínat, že štěstí není dosáhnout něčeho, co nemáme. Naopak je to objevení a docenění toho, co máme.
.
Už dlouho jsem se takhle nenasmála. V angličtině mi K. napsala do sešitu "Dívej, prof.D. vypadá, jak kdyby měl zácpu!". A tak kdykolik jsme se na něj podívaly jsme se začaly strašně chlámat. Hlavně ty jeho dotazy.
.
"Caroline, what's the joke?"
"Er...NOTHING!"
"Clare..why are you laughing?"
"Because the door is very funny"
"What's funny on the door?"
"Eh...I don't know."
.
No my jsme blázni. Prof. D. pak ještě nastavil tak ruku, a K. říkala, že to má připravené, když bude NĚCO chytat, kdyby to náhodou vyklouzlo. V hudebce se zase zpívalo karaoke. S K. a B. jsme zpívaly Š š š a pak ještě s klukama Láska Moja. Danek, Cábík a další hoši dělali odbornou porotu jako v Superstar. Falešnější to ani být nemohlo. Pak jsme se ještě bavili o tom, že Morrimu založíme fanklub. Tak už ho má. FANSITE MORIHO KARLA I. FIURÁŠKA Z RODU KUDRNOVCŮ. Asi nás zabije....
.
A pak se mi taky povedlo zaperlit v hodině klarinetu. Učitel se mě ptal, kolik not čtvrťových se vleze do jedné půlové a já si to nedokázala představit. Tak mi to nakreslil jako koláč. A když jsem to pořád nechápala tak se mě zeptal.
.
"Kláro, kolik je jedna polovina ze 2?"
"Tak to vím...1,75!!"
.
Řekla jsem to tak suverénně a vůbec mi nedošlo, že říkám totální kravinu. Až se učitel začal smát a se slzami v očích řekl "To je nejlepší hláška od gympláka, jakou jsem kdy slyšel.." došlo mi, že to asi není okej. A pak jsem se začala chlámat i já. Dneska mi prostě hodně věcí nedocházelo.
Třeba taky matematika. Počítáme slovní úlohy pomocí rovnic. Takové slovní úlohy, které zvládnu i bez nich. A když tam bude neznámá? V praxi to nevyužiju, tak proč se s tím trápit. Ještě že už máme od pondělí zase novou učitelku. No...měli jsme ji i loni. Je přísná, ale alespoň to od ní chápu.
.
Ach...denní žvásty o ničem. Bla bla bla. Konec. Tečka. Šmitec. J E A L O U S.

Chantal Kreviazuk - Leaving On A Jet Plane

25. listopadu 2009 v 21:22 | J E A L O U S |  Mjůůzik

Slyšela jsem ji včera náhodou v rádiu. Právě jsem usínala a ona mě dokonale probrala. A já se rozbrečela^^ Ten refrén jako by mě popisoval. Ne tak docela, ale líbilo by se mi to...<33

...So kiss me and smile for me
Tell me that you´ll wait for me
Hold me like you´ll never let me go
´Cause I´m leaving on a jet plane
I don´t know when I´ll be back again
Oh, babe, I hate to go..♥

If you'd only see me I would prove my love for you. I could swallow half the moon. Just tell me where, tell me when I will have you back again...

24. listopadu 2009 v 19:48 | J E A L O U S |  My Lovely Life
Jizvy, které máš zvenku a jdou vidět tak určitě bolí. Ale jizvy, které máš skryté v duši, jizvy, které ti způsobila láska bolí mnohem mnohem víc.
.
Poslední dobou je to všechno tak strašně skvělé a šílené zároveň. Chvilku se mi zdá, že mi něco dokonale vychází a vzpápětí je to jinak. A tak pořád dokola. Tak třeba - dneska (no nebo spíš včera) se mi podělala žehlička na vlasy. Myslela jsem, že budu vraždit. Ale jako dobré. Odpoledne mi mamka řekla, že zítra pojedeme do Brna a teta si vlasy nežehlí a říkala že má žehličku, kterou by mi mohla dát. Jsem šťastná. A nebo jsem pospíchala na autobus a A. mi řekla, že mě počká před školou. Jenže já ji nikde neviděla, a tak jsem šla. Jak na mě byla naštvaná, když doběhla k autobusu úplně uřícená a já na ni nevěřícně hleděla....

.
Přišla jsem na to, že teď vůbec neřeším, co si o mě kdo myslí. S Janičkou klidně mluvím naším "jemně přitepleným hláskem", směju se Pudingu, no všeobecně děláme kraviny....a já jsem tak možná fakt spokojená. Ať si kdokoliv myslí co chce. Já to budu dělat dál. A to mi nevezmeš. S J. jsme dneska stály u takového velkého okna. Ona vepředu a já za ní. A tak jsem se jí chytla a ona hlavou třískala do skla. Šíleně jsme se tomu smály a ještě víc, když kolem nás prošel náš angličtinář a třídní. A pak L. chtěla odmotat kousek toaleťáku, protože byl jedině v mojí kabince, a tak jsem jí hodila tak 7 metrů se slovy, jestli jí to stačí. Crazy.
.
Jasně, klidně si nejezdi tím autobusem. Já to přežiju. Klidně si buď online a nenapiš ani bů. Mě to nevadí. Já se doprošovat nebudu....Jen, kdybys věděl jaké to je, myslím, že bys to nedělal. Jo, ale Ty to nevíš. Na to jsi až moc DOKONALÝ^^
.
Zítra mě tady teda nečekejte, budu v tom Brně. Držte mi palce, ať dostanu tu žehličku...♥

Yeah you drive me crazy, crazy, crazy for you baby. What can I do, honey?....I feel like the color blue.

22. listopadu 2009 v 20:11 | J E A L O U S |  My Lovely Life
Švédské přísloví: Žádný muž není tak dokonalý, aby ho žena nemohla ještě zdokonalit.
.
Je to o tom. O rutině. Jak vám každý den připadá jako ten den předtím. I když...
.
V pátek jsem byla s K. venku. Jak já jsem se nasmála. Byla jsem i s Natálkou, mou 1,5 roční sestřenkou. K. ji na dětském hřišti posadila na takového houpacího koníka a držela ji aby nespadla. Já si sedla na druhého. Byla fakt sranda pozorovat, jak se K. snaží Natt držet, ale ta ji pořád odstrukuje, protože se chce houpat sama. Nebo jak nám pořád utíkala ve tmě. Vyložená komedie.
.
Potom jsme potkaly strejdu od D. a on nám řekl, ať si přijdeme do haly zaběhat s fotbalistama. Ne, díky. Ale přijdeme vás zkontrolovat. Aby ne! Stejně jsem to měla v plánu. To bylo tak...úžasné ♥ Já se zamilovávám den ode dne víc. Hlavně když tam byl. A já se mohla strašně nenápadně dívat. Mmmm... A pak změnil místo a z té vzdálenosti cca 25 metrů přišel tak na 2 metry. Bože. Mě se klepaly tak šíleně kolena. Ještě že jsem se držela. A pak něco řekl. Já byla tak mimo, že už ani nevím co to bylo.
.
No a zbytek víkendu. Stál za nic. Až na sobotní večer, který jsme si celý propsali ♥. Jinak mi bylo úplně špatně. Mám takový špatný pocit, že se mi ozývá slepák. V noci se probudím a zničehonic běžím zvracet (ne, těhotná opravdu nejsem.). Co chvilku mi vystřelují strašné křeče do břicha. A ani žádné tlumicí prášky nepomáhají. Na zbláznění toto. A ještě jdu zítra do školy a pak k zubaři. Co může být horší?
.
No o pár věcech bych věděla.

I could put my arms around every boy I see, but they'd only remind me of you...

20. listopadu 2009 v 15:51 | J E A L O U S |  My Lovely Life
N.N.: Kdo ví, co je to zklamání, pochopí zoufalé volání: "Lásko, vrať se mi!"
.
Absťák. Největší. Viděla jsem ho asi po 14 dnech (nebo týdnu?). Bože. Ten pocit když jsem ho zase viděla byl jako...k čemu to přirovnat...orgasmus? Nebo extáze. Nebo prostě něco na ten způsob. Když vidím ty jeho hnědé a na koncích zakroucené vlasy, když slyším ten jeho smích, když...Jsem sentimentální. Sentimentální, ale šťastná. A o to přece jde? Ale jak dlouho budu? Do té doby, než se mi zase vypaří a já ho týden neuvidím? To nezvládám. Vydržím to tak dva dny. A pak začínám být protivná. Jo, píšeme si, ale to mi nemůže stačit. A já chci víc. Nechci, abychom byli jenom kamarádi. Tak to nefunguje. A nikdy nefungovalo.
.
Nějak nevím co psát. Paní Múza mě opouští mílovými kroky. Možná by se mi chtělo brečet, smát se, křičet, šeptat...najednou. Jde to. Snad.
.
Když se tak dívám po pokoji, vidím přesný odraz svojí duše. Na jedné straně přesně vyrovnané poličky, na druhé rozházené oblečení. Asi tak. Každý máme svoji "slupku" a přítup pod ni dovolíme jen málokomu. Já jsem na povrchu ta, která se alespoň snaží být dokonalá. A uvnitř ta, která přesně neví co chce. No, o pár věcech bych věděla...ale je to všechno?
.
A tak mě teď napadlo.
.
IT'S ALL ABOUT SEX & MONEY.
.
Přesně jak to Kája říká. Sedí to..naprosto dokonale. Buch.

(1) Vždycky ji poznáte podle toho, že...

17. listopadu 2009 v 20:27 | J E A L O U S |  All about {me}
  • až abnormálně moc miluje vlky <3
  • jí kakao lžičkou přímo z krabice
  • když pije Coca Colu, tak zásadně jen LIGHT
  • má modro-růžové gumičky na rovnátkách
  • její stojánek na mobil je plyšové prase (*by Carol)
  • týdenní kalendář otáčí asi 1x měsíčně


And it's breaking my heart in two, Cause I never want to see you sad girl. Don't be a bad girl.

16. listopadu 2009 v 21:00 | J E A L O U S |  My Lovely Life
Erich Maria Remarque: Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme. V tom spočívá romantika a idiotství lidského života.
.
Ano. Já vím, že většina z Vás si dneska válela doma šunky. Vyspávali jste si do 10 hodin, pak vám půl hodiny trvalo než jste se vyhrabali z postele, udělali jste si snídani (pokud se s ní maminka netrápila), zapnuli jste TV nebo PC. Zase fantazíruju. Takhle bych to udělala já, kdybych měla volno. Které jsem neměla. Ti nejlepší z gymplu v R. byli samozřejmě ve škole.
.
No, ovšem jen velice nepatrná část. Nás bylo ve škole..19? A o třídu výš jich bylo jen 7. Jak se nám to vylidňuje. Prasečí chřipka útočí. No, nebo možná ne. Jen si myslím, že se den před státním svátkem do školy nikomu nechtělo.
.
Ale jo, mám se dobře. Nevadilo mi to. Kvůli tomu, že chybělo hrozně moc lidí, zrušili odpolední hodiny. Mít místo 8 hodin jenom 5? Přepych. To se nám, největším kreténům z gymplu jen tak nestává. Takže jsem se dostala domů už kolem půl 2. Jo, dostali jsme velké písemky z matiky - opravené. Mám 3. Ne že bych nebyla ráda, ale teď dostanu 3 asi i na pololetí.
.
Ach, jak já miluju ty páteční večery na dětském hřišti. Já vím, dneska je pondělí. Ale můžu sedět na houpačce, mít nohy ve vzduchu, neřešit celý svět, připadat si jako malá holčička a být..šťastná?! Ale jistě že MŮŽU!!! Proto tam chodím s D. a K. tak strašně ráda.
.
Jen takový dotaz mimo, proč KURVA vypadl Ben?! To je táááák nespravedlivé. Jsou tam tací, co předvedli katastrofální výkony a zůstanou tam (viz. Bagárová a Lacho). A vyhodí Bena, kterému to včera sedlo. Život je kurva, a to jako fakt.
.
Pissed, J E A L O U S

I believe in the fairytales^^

13. listopadu 2009 v 19:51 | J E A L O U S |  Looks
Název: I believe in the fairytales^^
Spokojenost: 500%
Autor: 'angelcurls (dA)

.
Říkala jsem, že se mi ten předchozí strašně líbil. Ovšem jen první 2 dny. Pak jsem se už na tu růžovou koukat nemohla. Proto je tu tenhle. Vrátila jsem se tak trochu k těm původním designům. A musím říct, že k tomuhle budu mít velký osobní vztah....
.
TOHLE vám doporučuju přečíst. Jeden z mála smysluplných článků.

Can’t wait anymore. Just to tell you everything.

13. listopadu 2009 v 19:13 | J E A L O U S |  My Lovely Life
Antoine de Saint Exupéry: "Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce..."
.
Jen mě to tak napadlo. Včera večer jsem si četla Malého Prince. Potřetí. Četla jsem to už jako malá...a nepochopila jsem to. Až teď mi došlo, že je to nejlepší knížka jakou jsem kdy četla. Stojím za tím, že je lepší než všechny díly Twilight Ságy. A brečela jsem. Ti kdo to četli, si dokážou vybavit to spojení mezi Malým Princem a Exupérym. Bylo to něco...nepopsatelného. A pak, když Malý Princ odešel...
.
,,A přijde-li k vám pak dítě a bude se smát, bude-li mít zlaté vlásky a nebude odpovídat, když se ho budete ptát, snadno uhodnete, kdo to je. Buďte tedy tak hodní a nenechte mě smutného: rychle mi napište, že se vrátil..."
.
A tak knížka skončila. I kdyby ještě někdo Malého Prince potkal a Exupérymu napsal, bylo by to zbytečné. Nepsal knihy pro děti. Dokonce nebyl spisovatel. Byl letec. A proto, rok po vydání Malého Prince (r.vydání 1943), byl sestřelen při přeletu nad Francií. Jeden muž dokonce řekl:
.
"Můžete teď přestat pátrat, já jsem sestřelil Exupéryho. Kdybych věděl, že uvnitř sedí jeden z mých nejoblíbenějších autorů, nikdy bych nestřílel"
.
A já tady brečím. Protože mě ten příběh fascinuje....♥

Used to dream bout being a millionaire, without a care..

12. listopadu 2009 v 21:35 | J E A L O U S |  My Lovely Life
Émile Zola: První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pomatuješ jeho číslo.
.
Ach. Pořád se mi to nelíbí. Ale co, vlasy dorostou. Ale zase mi P. řekl, že se mu ta moje ofina líbí, takže mě potěšil.
.
Nevím co se děje. Připadám si trochu mimo. Nebo možná trochu víc. Ve škole jsme se v hudebce dívali na nějaký Odkaz Krále Popu. Musím říct, že to bylo docela..zajímavé. Zasmála jsem se, když tam popisoval jak měl hluboký vztah se svojí lamou. No co. Bylo to vtipné.
.
Tak mě napadlo, proč sem se kdysi strašně pohádala s Gabčou? Vždyť ona je vlastně strašně skvělá holka, které nevadí moje strašná ukecanost, která mě drží nad vodou,...a já...nevím, proč jsem si toho nevšimla dřív?
.
V hudebce mě učitel moc nepochválil. Že by to bylo tím, že jsem vůbec netrénovala? Ale už mám celý ret úplně poškrábaný od těch rovnátek, tak se nesmí divit.
.
Ježiš, píšu tady úplně o ničem. Někdy mám inspiraci..ale dneska ne. Nějak to smolím hodinu a půl a ani si to po sobě nehodlám přečíst, protože bych to celé smazala. Tečka.
.
Quite happy, J E A L O U S

This one goes out to the man who mines for miracles. This one goes out to the ones in need.

11. listopadu 2009 v 21:57 | J E A L O U S |  My Lovely Life
Mark Twain: Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.
.
Ach. Jak nešťastná jsem. Stříhání se nevyvedlo. Byla jsem tam, ale ostříhali mě totálně katastrofálně. Chce se mi brečet. I když slzavé údolí bylo už celé odpoledne. Víte že pláč vysiluje? Já jo. Tak moc jsem brečela, až jsem z toho usnula.
.
Vypadám s prominutím jako...nevím jak to nazvat. Na jedné straně to mám krátké, na druhé dlouhé a vzadu mi to vzala trochu strojkem. Hrůza.
.
Když jsem jela zpátky tak v rádiu říkali, že si máte vzít do vyšších poloh (cca 1000 m.n.m.) rukavice a čepice, protože prý bude padat sníh. Jak ironické, že na kopci ve výšce asi 700 m.n.m. bylo 15 cm sněhu. Háá.
.
No nic, já končím. Valím se vybrečet do polštáře. Stejně mi to nepomůže. Akorát budu ráno vypadat jako ropucha. Červené oči a opuchlý nos. Jak krásné vyhlídky...

.
Desperate, J E A L O U S

You look sweet like when i first saw you, Heaven knows how i once adored you..

10. listopadu 2009 v 18:57 | J E A L O U S |  My Lovely Life
Helen Keller: Life is either a daring adventure or nothing.
.
Každodenní rutina. Ráno vstanu, umyju se, dám kočce granule, obleču se, vyžehlím vlasy, namaluju se, hodím věci do tašky a valím na bus...tak to vždycky začne. Ve škole je sice každý den něco jiného. Ale nějak to teď nevnímám.
.
Včera jsem dobře perlila u zkoušení ze zemáku. "Zemním plynem a ropou z Antarktidy se zásobuje celá Evropa. Mariánský příkop je hluboký 11 000 km. No a rozloha Indického oceánu je asi...14 000 km2." Dobrý debil. Vtip je v tom, že Antarktida je na druhé polokouli, M.příkop má 11 km a Indický oc. se rozkládá na 76 000 000 km2. Luboš se mi smál jako pomatený.
.
Nikdy jsem si neuvědomila, jak jsou dvojčata úžasné. Vždycky jsem je brala jako součást naší třídy. A letos, když s jednou z nich (Luckou) sedím, je to úplně jiné. Celý den se s nima směju. Třeba když L. prohlásí, že 'má ráda hřiby, ale jen ty, co hezky vypadají. třeba muchomůrky'. A pak, jak K.(Kája) celý den naráží do dveří, jen s mou malou výpomocí.
.
A tak jsme si s K. udělaly z L. srandu. L. šla na záchod. A na té chodbě jsou dvoje dveře, které vedou ke školníkovi. Já a K. jsme si stouply každá k jedněm, a jak L. vyšla, zaklepaly jsme a schovaly se do třídy. L. jenom tak stála a nechápala. Škoda, že tam ten školník zrovna nebyl...
.
No, nemám o čem psát. Mělo to být o stereotypu a je to o něčem úplně jiném. No to je jedno. Zítra nejdu do školy, protože se jedu stříhat, tak snad mi to bude slušet...
.
Love, Clare xxx

.Made Of Plastic.

7. listopadu 2009 v 21:11 | J E A L O U S |  Looks
Název: .Made Of Plastic.
Spokojenost: 300%
Autor obrázku: Psychosomaticc (dA)


Je tak strašně sladký. A líbí se mi. Myslím, že tady zůstane dost dlouho. Sweetie <33
Jo, a můžete si třeba přečíst ten článek co sem sesmolila *tady* ...

Báj, sluníčka^^

Cause you're a riddle to me, you're a stranger to me..

7. listopadu 2009 v 20:45 | J E A L O U S |  My Lovely Life
Elbert Hubbard: Lež je velmi smutná náhražka za pravdu, je však jediná, kterou se dodnes podařilo najít.
.
Počítač nám konečně funguje. Dlouho jsem tady nebyla. Hodně se změnilo. A taky tenhle design půjde na skládku, protože je úděsný.
.
Existují lidé, kteří jsou naši TOP ♥. Taky je mám. Občas si někoho přidám, ale taky třeba vymažu. Smazala jsem pár lidí. Pokud to budou číst, tak budou vědět, o kom mluvím.
.
Ne každého člověka jsme hodni. Teď si uvědomuju, že spousta lidí, se krerými se přátelím, by se mě mohla "zbavit". Protože jsem jen "další, která s nimi chce mít dobré vztahy". A divím se jim, že to neudělali. Hodně lidí o mě tvrdí že jsem - namyšlená, drzá, sprostá, blbá, rozmazlená bárbína. Neberu jim to.
.
Zdravě namyšlená. Drzá až hrůza. Sprostá jen do určité míry. Blbá od přirody. Rozmazlená princeznička. Bárbína....co dodat. Asi jsem. Nechodím sice v "žůžovoučkém" denodenně a růžové kalhoty bych si asi nekoupila, ale jsem prostě taková. A nevadí mi to.
.
Můžu mít "řasy jako děvka". Říká mi to jenom K. Její názor. Mě se líbí centimetr 'mejkapu' a krásné, dlouhé, husté řasy. Jí ne. Ale všem ostatním ano. Takže co řeším.
.
Proto si tady sedím s úsměvem, každý prst si lakuju jinou barvou, popíjím kakao a jsem...šťastná. Nehodlám denně snášet 'výlevy nálad' od určitých osob. Nehodlám se stále přetvařovat a dělat, že je něco tak, když není. Prostě NE!
.