
Člověk nedokáže před světem skrýt dvě věci. Že je opilý a že miluje...
.
Dneska ráno mě mamka vytáhla do kostela. Normálně bych nešla, ale prý byla mše za nějakou tetu, kterou jsem nepoznala a tak jsem šla. A pak jsem viděla svoje dvě dospělé sestřenky. Ta mše byla za jejich maminku. Umřela asi před 16-ti lety. Nadi bylo 14 a Zuzce asi 11. Jak jsem je tam viděla stát vedle jejich otce....přišlo mi jich strašně líto.
.
Stály tam a držely se vzájemně za ruku. Jejich oči měly skleněný nádech. I za těch 16 let to nepřebolelo. Já si to nedokážu představit. Že by mi mamka odešla. Občas (a docela často) na ni nadávám, že mi nic nedovolí, ale přesto vím, že to dělá ze starosti o mě.
.
A pak jsem viděla ještě někoho. Kristýnku. Mám s ní jednu nádhernou fotku *dám ji na konec článku*. Je pořád stejná. Stejně krásná. Úplně se mi zastavil dech jak jsem ji viděla...
.
To je asi tak vše. Dneska nevím o čem psát.
.
.
Vlevo je brácha, uprostřed ona a vpravo já. Řekněte, není nádherná^^?











hrozný.. nedovedu si představit život bez mamky ani bez tatky... kolkrát si každej z nás na ně ponadává, ale bez nich to nejde...
..
jinak pěkná fotka :)... všem vám to tam sluší