
Člověk má největšího nepřítele sám v sobě.
.
Počasí se nám zláznilo. Sněží. A je totální kosa. Ráno jsem si vzala i rukavice, a zítra vytahuju sněhule. Ve škole to bylo takové..no prostě divné. Nebudu to rozebírat. Nebo aspoň něco ne.
.
V těláku jsme spojení s klukama, jelikož do malé tělocvičny zatéká. Kvalita. Tak jsem se vymluvila na to, že nemám boty a necvičila jsem. S Terinkou a Jančou jsme si sedly na chodbu, a nevím jak jsme se k tomu dostaly, jsme začaly řešit Radka. Demence toto. Každá (teda Janička jen tak "letmo") jsme s ním něco měla. A že je děvkař víme taky dávno. No a pak kterási řekla "Já bych nemohla kdyby nás poslouchal!" A takový výbuch smíchu. Tak se šla Terka podívat do nářaďovny a já že "LOL, kdyby byl schovaný v té švédské bedně a jenom na nás těma mezerama čuměl.." A další výtlem.
.
Potom jsem v matematice Lucce vysvětlovala příklady...
.
"Ty vole, ale 42 není 8!!"
"Není?!" *10 sekund přemýšlení* "NENÍ!!"
.
A potom Lucinka ještě zaperlila na obědě. V rajčatovém salátu měla pepř a ona tak "Ježiš, fuj. Co to je?! Mě tam plavou nějaké černé tečky..." A to ani není blond...xDD
.
V tom odporném dešti jsme s Dájou pospíchaly na autobus. Miluju sníh. Ale ne tu "mokrou břečku" co padá z oblohy. Jen ty jiskřivé hvězdičky, které mi padají na nos....jemně zastudí a roztají...
.
---
.
Dneska jsem si připadala odpoledne tak opuštěná. Seděla jsem na posteli, zachumlaná pod peřinou a opřená o topení, v ruce sešit do biologie se "Základy etologie"; na stole 1l jahodového čaje a miska cornflakes. Potřebuju Tě. Chtěla bych se schovat do Tvých paží jako pod křídla a cítit, že jsem v bezpečí, v tomhle zlém světě. Chtěla bych se Tě dotýkat a cítit Tvůj dech. Chci, abys mě hladil po vlasech. Chci tě políbit a zapomenout na realitu...
Chci....










Hnus to počasí! Souhlasím!!
Hezký zítřek, kóčo :)