
Přichází podzim. Všichni si toho jsme vědomi. Nemám ráda ten pocit, když procházím v bundě, teplých botách a s rukama v kapsách (protože je mi zima) parkem. Kolem mě opadává listí, obloha je pod mrakem a celá krajina zbarvena do oranžovo-žluto-červena. Na lavičkách sedí zamilované páry, které se líbají. A já jsem sama. Popravdě? Závidím jim.
.
Ale dost toho povídání vlastně o ničem. Škola....no čekala jsem něco jiného. Ale nemůžu říct, že by se mi to takhle nelíbilo. Francouzštinářka...no první dojem byl hrůza. Ale zlepšila se. Nová češtinářka je úžasná. Strašně milá a hodná paní. Třídní stejně protivná jako loni. Matikářka nemá žádnou autoritu a fyzikářka si ji zase až moc vydobývá.
.
Směju se snad ještě víc než loni. Každé odpoledne jak příjdu ze školy domů mě od toho smíchu bolí břicho. Ale taky mi připadá, že se s Kajuš začínáme odcizovat. Nevím čím to je, ale asi to tak je.
.
No nic, končím s mými nesmyslnými výlevy. Ale jen tak pro zajímavost. Včera mi nešel Internet a tak jsem se dala do psaní povídky, kterou už nosím delší dobu v hlavě. Myslím si, že je zatím asi nejlepší z těch, které jsem napsala. Kousek už mám napsaný a tak se tady bude postupně zveřejňovat. Ale ještě nevím kdy.
.
Tak já zase pádím, J E A L O U S ♥










Taky nemám ráda podzim, protože je to ošklivé pochmurné počasí, kdy pořád fouká vítr, člověka z toho akorát bolí pak hlava a ještě kevšemu je zzzima
jako néžeby v zimě byla ještě větší zima, o tom žádná, ale to aspoň nefouká pořád ten vítr, listí a tolik neprší 