Asi o třičtvrtě na osm dorazila zcela vyčerpaná a usoužená k nemocnici. Proplížila se vrátnicí, protože si byla jistá tím, že by ji nepustili a na příjmu se zeptala, kde leží ten chlapec, kterého nedávno přivezli. Vymluvila se na to, že je jeho sestra a nese mu věci. Pevně doufala, že se nepodívají pod pult, jelikož nic nenesla. Dozvěděla se, že je ve 2.patře na Jednotce Intenzivní Péče. Našla to bez větších problémů. Tiše vklouzla na oddělení a zaklepala na dveře s nápisem SESTERNA. Ozvalo se "Dále." a tak vstoupila. Sesypala se tam jako uzlíček neštěstí a nepomohlo jí ani když do sebe nalila už třetí hrnek kafe. Seděla tam asi půlhodinu a hleděla nepřítomně do zdi. Pak se trochu vzpamatovala a vychrlila na sestru : "Sestři, prosím vvás mockrát, KDE JE? Musím ho vidět. Máme dnes zrovna 1.výročí a odpoledne jsme byli spolu na Petříně a ….prosím doveďte mě k němu." Ačkoliv něřekla o koho jde, sestra přesně věděla o kom se mluví. Byla to Rosťova nevlastní sestra, ale to Kamča nevěděla. Jen sklopila oči, mlčky kývla a za chvíli už procházely dlouhou úzkou chodbou. "Teď prosím potichu. A oblečte si tento plášť." vybídla Kamču. Poslechla. Co jiného jí taky zbývalo?! Vstoupily do nevelké, avšak útulné místnosti, z níž bylo vidět do vedlejší, byly totiž odděleny pouze sklem. V tu chvíli ho spatřila. Ležel v bílem nadýchaném povlečení, obličej a vlasy měl potřísněné krví a ruce položené na peřině.
klik c.č.
"Panebože! Co se to s mým milovaným Rosťou stalo?" nemohla tomu stále uvěřit Kamča i když jí to sestra řekla nejmíň 20-krát. "Slečno, nechcete teď jít k vašemu příteli do bytu a zjistit co tam nechal? Tady máte klíče. A navíc, tím, že tady budete sedět mu nepomůžete...." "Dobře. já..já tam tedy půjdu. Díky. Nashle." Popadla do ruky klíče a zkroušeně vyšla z nemocnice.
Tramvají dojela k jeho bytu. Odemkla dveře a oněměla úžasem. Z kuchyně vyběhlo malé chundelaté štěně labradorského retrívra. Bylo černé jako uhel a rozradostněně štěkalo. Kamči se na rtech vykouzlil úsměv. Krásnější dárek si snad ani nemohla přát. I když....mohla. Rosťovo zdraví. Popadla štěně do náruče a začala se s ním mazlit. "Jé....ty jsi překrásná. Budu ti říkat Missy. To by se Rosťovi líbilo. Ale ty máš určitě hlad, co? Momentík....nasypu ti granule do misky." Jenže to nebylo tak jednoduché. Nevěděla totiž, kde je Rosťa nechal. Nakonec je nenašla, narozdíl od masové konzervy pro psy v lednici. Trošku Missy do misky nasypala a dala jí i čistou vodu.
Když se najedla, tak se s ní Kamča naposledy pomazlila a šla domů. Musela se vykoupat, odlíčit, učesat, převléct se a hlavně se pořádně vyspat. Domů přišla kolem 22 hodiny a při pohledu na postel, kde ležela bonboniéra, kytice a krabička s prstýnkem, jí opět vyhrkly slzičky. Převlékla se do pyžama a lehla si do postele. S potlačovanými slzami a těžkým srdcem usnula až kolem půlnoci.
Bylo brzké ráno, sotva se rozednívalo a Kamči zapípal mobil. Rozmrzele po něm natáhla ruku, aby zjistila, jaký blbec ji rak brzo otravuje. "Lucka. Copak asi chce?!" napadlo ji.
Ahoj Kami, mohla bych se pls v osm stavit? Musím se svěřit. ♥ Celou noc jsem nespala. Lucik =)
"Jáj...to mě musí budit v....ježiš, to je 5:14? Ale stejně jí odepíšu..."
Dík za vzbuzení, puso. :-* Ale jo, Luci. Stav se. Stalo se toho hodně, taky musím popovídat. Kami =P
Ještě si na chvíli lehla, ale opět usnula. Probudilo ji až zuřivé drnčení budíku. Vztekle ho zamáčkla a protřela si oči. Vylezla z postele, nazula si bačkůrky a protáhla se. Otevřeným oknem pronikal do pokoje teplý letní vzduch a z kuchyně voněly waffle, jež jí a Kubovi nachystalana snídani mamka. Kamča popošla s zapnula rádio se svým oblíbeným CD od Beyoncé a začala hrát písnička If I Were A Boy. V tom okamžiku si Kamča vzpoměla na včerejší den. V hlavě měla neuvěřitelnou změt myšlenek.
SMS. Rosťa. Petřín. Nemocnice. Bonboniéra. Auto. Štěně. Kytice. Krev.
"Jejda, já bych úplně zapomněla na Missy!" vykřikla znenadání. "Počkám, než přijde Lucka a pak ji skočímě vyvenčit." Lucka na sebe nedala dlouho čekat. Uplynulo sotva 10 minut od doby kdy Kamča vztanula a už drnčel domovní zvonek. "Už jdu.." zahuhlala Kamča, jelikož měla plnou pusu wafflí. Zmáčkla kliku a dovnitř se vhrnula jako velká voda Lucka se skvělou náladou. "Ahoj kočko. Ty jsi ještě v pyžamu? Ochrapo!! No to je jedno. Já ti musím povídat. On...včera se mi ozval a … pozval mě do kavárny. Měli jsme sraz v 15:00, ale seděli jsme tam ještě v 18:30. Chi, chi. Hezky jsme si popovídali a jak jsem šla domů, tak mě doprovodil skoro až do naší ulice a dal mi pusu!!! A asi spolu chodíme. No...asi. Proesemeskovali jsme celou noc. Ááá...já jsem tak šťastná....♥♥♥" vychrlila Lucka jedním dechem. "Nooo....to je super. Už si snídala? Ne? Tak pojď nahoru. Máme waffle. Po snídani někam musím jít, takže ti všechno řeknu v pravý čas." odpověděla jí na to Kamča a už ji táhla do kuchyně. "A spali jste spolu aspoň? Jaké to bylo? Kolik centimetrů co? No pochlub se...." popichovala ji Lucka. Ona jen něco zavrčela a překročila práh kuchyně. Zde ji však čekal šok!!! Její, teď už tříletý bráška, rozpatlal marmeládu po celé kuchyni a strašně se tomu smál. Dokonce jí přilepil na okno svoje dvě waffle. "Kubo..prosím Tě.....cos to proved'? Já...Tě asi uškrtím!" zavyla zoufale. Lucka měla co dělat, aby se vůbec nadechla. V křečích se u div neválela po zemi, jak jí to přišlo směšné. Když ale zjistila, že to musí společnými silami uklidit, už jí moc do smíchu nebylo.
Za půl hodiny měly hotovo. Ještě si vzít něco na snídani a jde se. Ale moment....je to drobný zádrhel. Co s Kubou?! Doma ho samotného nechat nemůžou a s sebou ho brát nechtěly. "Já zavolám paní na hlídání, jo?" navrhla Kamča. "Ok, celkem dobrý nápad. Řekni jí, že 3 hodiny úplně stačí." Zavolaly, a ochotná paní měla za 20 minut vyrazit. Kamča se mezitím připravila, protože neměla v plánu pochodovat po Praze v pyžamu. Kubova opatrovatelka dorazila skoro hned a tak šly....
TO BE CONTINUED..










jojo,jenom ale jedna na antarktidě(jih) na ostrově james ross a jmenuje se johanna georga mendela.to ye fak jako věda co?